Nezávislý generál? Kalousek píchnul do vosího hnízda

Jeden z favoritů prezidentských voleb Petr Pavel prohlásil, že vykonával funkci náčelníka generálního štábu poněkud nezávisleji, než bylo u jeho předchůdců zvykem. A dodal: "Služba své zemi a vědomí odpovědnosti za naši armádu pro mě vždy byly důležitější než dobré vztahy s nadřízenými." Ilustroval to ostrými spory s bývalým ministrem financí Andrejem Babišem a ministry obrany Alexandrem Vondrou a Martinem Stropnickým.

Exministr financí a expředseda TOP 09 Miroslav Kalousek označil jeho slova za pomluvu Pavlových předchůdců s tím, že ve funkci "nic nepředvedl". To zase zvedlo ze židle Pavla, jenž uvedl, že vidět v konstatování, že byl nezávislejší chce velkou zaujatost a označil Kalouska za "hysterku".

Bouře ve sklenici předvolební vody? Možná ne tak docela. Kalouskovu kritiku dotáhl poslanec a bývalý předseda lidovců Pavel Bělobrádek: v demokratickém státě je armáda v rukou politiků a armádní špičky jsou podřízené jejich demokratickým rozhodnutím.

Bělobrádek tak připomenul důležitost civilní a demokratické kontroly armády vládou a parlamentem. Nějaký "nezávislejší" náčelník generálního štábu, který musí primárně respektovat politická rozhodnutí do ní nepasuje.

Petr Pavel ale bohužel blíže neosvětlil v čem konkrétně byl nezávislejší než jeho předchůdci. Dá se jen odvodit, že byl důvod ke sporům s ministry. Vždyť v letech, kdy stál v čele generálního štábu došlo k řadě chybných rozhodnutí: byla zrušena operační velitelství, docházelo k likvidaci sil podpory, rušení skladových zásob, privatizaci servisu a provozu techniky.

Navíc stále trvala "afghanizace" armády, která podvazovala obranné schopnosti země. Pomohl to nějak odvrátit nebo korigovat nezávislejší výkon jeho funkce?

Je ovšem nutné přiznat, že také musel jen bezmocně sledovat politickou grotesku v podobě osmidenní mise Karolíny Peake ve funkci ministryně obrany na sklonku roku 2012, což devalvovalo obrannou politiku vlády.

Ale bez ohledu na politické turbulence platí, že vojáci jsou podřízeni politickým rozhodnutím. Poděkujme tudíž Miroslavu Kalouskovi, že píchl do vosího hnízda.

Teď, když je bezpečnost země prioritou a dvě procenta HDP na obranu budou daná zákonem, je víc než na místě se zamyslet nad funkčností a efektivitou civilní kontroly armády.

Dosud je často spíše formální, klouže po povrchu, nejde do hloubky. Pokud by tomu bylo naopak, asi by nebylo tolik problémů např. s hospodařením armády a jejími modernizačními projekty.

Prezident jako vrchní velitel ozbrojených sil má přitom v procesu jejich kontroly významné místo. Ať už bude zvolen kdokoliv, musí to mít na paměti. 

Miloš Balabán, Právo