Achillovy paty naší obrany

Německo učinilo před rokem dramatický bezpečnostní obrat. Pod tlakem ruské války na Ukrajině se rozhodlo více zbrojit. Kancléř Scholz ohlásil vznik zvláštního finančního fondu ve výši 100 miliard eur jehož hlavním cílem bude po dobu pěti let navyšovat výdaje na obranu. Také se dostalo do popředí v dodávkách zbraní na Ukrajinu.

Po roce se ale dovídáme z výroční zprávy Bundestagu o stavu bundeswehru, že není připraven bojovat. Ze 100 miliard eur mu nepřišel na opravu neprovozuschopné vojenské techniky ani cent. Reforma armády by stála 300 miliard eur. Kde je ale vzít, když politickou prioritou Německa je drahá energetická transformace?

Varuje i vrchní velitel sil NATO v Evropě generál Cavoli. Podle něj je rozsah války na Ukrajině prostě nepředstavitelný a zcela předčil předchozí představy Aliance. Zbraně a munice už po roce války, kterou ani nevede přímo, začínají chybět.

Námět, jak si poradit poskytl nejvlivnější polský politik Kaczyňski. Výdaje Polska na obranu, které mají letos dosáhnout v přepočtu téměř 700 miliard korun (4 procenta HDP) jsou podle něj sice enormní a země se zadlužuje, nicméně je lepší být zadlužený s omezováním výdajů státního rozpočtu než okupovaný. Uvidíme, zda tento recept Poláci přijmou.

U nás se očekává skokové navýšení vojenského rozpočtu příští rok na 150 miliard korun, abychom naplnili závazek vydávat na obranu dvě procenta HDP. Má to být pojištěno i zákonem.

Ministryně obrany Černochová prohlašuje že zvýšený balík peněz využije, protože mají pokrýt velké zbrojní nákupy, jako je pořízení 210 nových bojových vozidel pěchoty ze Švédska za 52 miliard nebo amerických stíhaček F-35, které mají za nějakých deset let vyjít na 100 miliard korun. Bude to ovšem víc, mj. kvůli totální přestavbě infrastruktury, byť na to přispěje i Aliance. Pár desítek miliard má stát i munice.

Problém spočívá v tom, že ministerstvo nákupy moc nezvládá. Zasekl se nákup izraelských radarů MADR. Od začátku války nebylo schopno objednat žádnou novou bojovou techniku, konkrétně se jedná o obrněnce Titus a Pandur. U současných Pandurů neprobíhá modernizace k lepší ochraně věže a lepšímu spojení. Samostatnou kapitolou je smlouva o dodávkách švédských BVP – pokud by k ní nedošlo do konce května znamenalo by to blamáž.

O tom, že něco není v pořádku svědčí i to, že podle údajů ministerstva financí výdaje na obranu v poměru k HDP minulý "válečný rok" proti předcházejícímu roku poklesly (z 1,39 procenta na 1,35 procenta).

Vkrádá se tak na mysl, zda smyslem návrhu zákona garantujícího dvě procenta HDP na obranu není zakrýt realitu, Že totiž ekonomické řízení obrany a armády je nahodilé a že receptem na odvrácení problémů mají být jen transfery velkých finančních prostředků s nejistým výsledkem. V podmínkách třaskavé rozpočtové situace státu, kdy vláda s posvěcením prezidenta bez skrupulí osekává valorizaci penzí je to na pováženou.

Podpora veřejnosti k posilování obranyschopnosti pod tlakem války tak může rychle zeslábnout.

Miloš Balabán, Právo