Ani Evropa si neví s Gazou rady

Válka o Gazu se dostává do další fáze poté, co izraelský premiér Benjamin Netanjahu minulý týden oznámil, že Izrael v ní bude pokračovat, neboť palestinské teroristické hnutí Hamás odmítlo složit zbraně. Intenzivní útoky se teď soustřeďují na město Gaza, kde má dojít ke zničení poslední bašty Hamásu. Podle Netanjahua to povede k rychlému ukončení války.

Řada vojenských expertů to zpochybňuje. Ve vnitropolitické diskusi v Izraeli se opět objevuje názor, že další ofenzíva slouží jen k Netanjahuově politickému přežití.

Drtivá většina Izraelců si rozšíření války nepřeje i kvůli tomu, že to může znamenat definitivní rozsudek smrti nad unesenými rukojmími. Ta se mohou nacházet v oblastech, které se izraelská armáda chystá obsadit. Proti tomu protestovaly v Tel Avivu desítky tisíc lidí.

Evropská unie vnímá, že je v Gaze, na dohled od Evropy, hladomor. Spolu s Británií, Austrálií, Kanadou a Japonskem vyzývá Izrael, aby umožnil vstup potravinové pomoci. Izraelská vláda ale popírá, že by se v Gaze hladovělo, i když OSN tvrdí opak.

Číše trpělivosti tak přetekla i v Německu. Kancléř Friedrich Merz odvážně pozastavil prodej německých zbraní do Izraele. Přiblížilo se ale tím řešení konfliktu? Moc ne. To samé lze říci o uznání palestinského státu.

Francie tak učiní v září, Británie je k tomu zatím podmínečně odhodlána též. Reakce Tel Avivu byla ale jasná: kvůli tomu dojde k rozšíření nelegálních židovských osad na Západním břehu Jordánu.

Postoj k Izraeli navíc vyvolává vnitropolitické spory napříč Evropou. Nespokojenost se zmíněným Merzovým rozhodnutím vyjádřila sesterská strana křesťanských demokratů, bavorská CSU.

V Belgii neshody ohledně Izraele ohrožují stabilitu pracně sestavené koaliční vlády pěti stran. Pnutí panuje mezi levicovými a pravicovými stranami v koaličních vládách i v řadě dalších zemí Evropské Unie.

Je viditelné, že napříč Evropou neexistuje jednotný pohled na to, zda uvalit na Izrael sankce, uznat palestinský stát nebo uznat izraelskou válku v Gaze jako genocidu.

Panují též obavy, zda přitvrzení politiky vůči Izraeli nemůže výt chápáno jako podpora antisemitismu nebo terorismu. Asi jediným světýlkem na konci válečného tunelu se tak může jevit fakt, že se arabské státy připojily ke svým evropským spojencům a veřejně vyhlásily, že se hnutí Hamás musí vzdát moci a být odzbrojeno.

Mohla by ale v tom hrát nějakou významnější roli nejednotná Evropa? Bohužel má teď plnou hlavu starostí s bolestným procesem ukončování války na Ukrajině a obavou, aby k tomu nakonec nedošlo bez její účasti. Když se nyní domlouvají americká prezident Donald Trumpa s ruským lídrem Vladimírem Putinem…

Premiér Netanjahu může být se svými válečnými plány s Američany v zádech zcela v klidu.

Miloš Balabán, Právo