Armádu dozbrojit, ale uvážlivě

A platí to i pro stát, který modernizuje svoje ozbrojené síly. Zvlášť když mu za humny vypukla válka. Pro některé nákupy se rozhodl už dávno a podařilo se uzavřít smlouvy, lze tak čekat, že francouzské houfnice, izraelské radary a protivzdušné komplety krátkého dosahu skutečně dostaneme. Pořízení bojových vozidel pěchoty (BVP) se nepodařilo dotáhnout a nedá se to svalovat na smůlu. Teď tuto zakázku zkomplikuje fakt, že kapacity evropských výrobců jsou velmi omezené a velmi rychle si je "zaberou" domácí armády a další rozhodnutí kupující: kdo dřív přijde, ten dřív mele. Předvídatelné zdražení už je druhotný problém.

Pomyslný wishlist české armády ale obsahuje taky položky, u kterých si vláda doteď nebyla úplně jistá, že je nezbytně potřebuje a že je připravena do nich skutečně investovat. Ruským útokem na Ukrajinu však zdrženlivost aspoň částečně odpadne, a ve jménu obranyschopnosti se bude vcelku pochopitelně volat po vyšších finančních obětech, navzdory tomu, že státní rozpočet je v hlubokém deficitu, výdaje státu i domácností decimuje inflace a na obzoru není žádná naděje na zlepšení.

S ochotou nalít ještě větší peníze do obranného rozpočtu však roste riziko, že přistoupíme k nákupům techniky a systémů, které vidíme jako potřebné především v optice současné války. Jsme uhranuti pohledem na raketomety, které naše armáda bez náhrady vyřadila, vidíme, že tanky jsou pro pozemní operace pořád nezbytné, stejně jako moderní protitankové střely pro obranu proti nim. Problém není ani tak příslovečné chystání na minulou válku - protože kdo dnes posoudí, co z nedávno minulých konfliktů už opravdu nepůjde použít? Víc než v době míru nám hrozí nekoncepčnost a polovičatost ve stylu "ode všeho kousek", kdy pořídíme velmi nákladnou schopnost (např. bitevní vrtulník, nová děla), ale příslušné úkolové uskupení pak nebudeme schopni zasadit, protože mu bude chybět jiná zásadní schopnost (např. samohybné minomety) anebo bude v nedostatečném množství (třeba protitankové řízené střely). Anebo budeme mít dobře vybavenou brigádu, ale odhodláme se ji vůbec bojově použít, když nemáme zajištěnu protivzdušnou obranu státu středního a dalekého dosahu?

Tváří v tvář válce nazrává potřeba znovu promyslet, které modernizační projekty jsou jednak urgentní pro plnění hlavního poslání armády a zadruhé ty, bez nichž ani existující schopnosti nelze smysluplně využít. K těm prvním patří pohyblivá a chráněná palebná síla: nejlépe moderní tanky a spolu s nimi úderné drony. Ostatní bojová vozidla mohou být na pásovém, ale i kolovém podvozku - důležitější než průchodnost terénem bude dostupnost, tedy fakt, že se vyrábí u nás doma a že už je zaveden. Do druhé skupiny patří robustní systémy velení a řízení, nástroje pro průzkum, sledování, získání a udržení informační převahy; bohužel budeme potřebovat také prostředky, které chrání celé naše území a ne jen pár bodových cílů. Máme naprostou jistotu, že naši spojenci tyto chybějící prvky dokážou poskytnout i v náš prospěch? 

Libor Stejskal, MF Dnes