Až na pokraj velké války?

Americký profesor Hal Brands řekl, že americký prezident Biden zvolil na Ukrajině strategii "eskalace kvůli deeskalaci". Ta vychází z toho, že dostatečné vyzbrojení Ukrajiny jí umožní, aby měla při jednání o diplomatickém řešení konfliktu silné slovo.

Studie amerického think-tanku RAND Corporation Samuela Charapa a Mirandy Priebeové takovou strategii zpochybňuje. Uvádí se v ní, že čím déle se válka povleče tím pravděpodobnější je riziko eskalace, která by mohla Rusko přivést do otevřeného konfliktu s NATO.

Varovně zní závěr, že udržet válku Rusko-NATO pod jaderným prahem by bylo extrémně obtížné, zvláště s ohledem na oslabení ruských konvenčních sil. Západní mocnosti by tak měly udělat více, aby přiměly obě strany k jednání, protože ani Rusko, ani Ukrajina nemají šanci na "absolutní vítězství".

Předseda amerického sboru náčelníků štábů generál Milley vyzýval obě strany k jednání už před třemi měsíci a o nemožnosti "absolutního vítězství" mluvil též, podobně jako stoletý Henry Kissinger.

Christopher Chivvis z Carnegie Endowment for International Peace je ještě otevřenější: pustit se i do nedokonalého a přerušovaného procesu vyjednávání je lepší než se držet myšlenky, že Rusko může být zcela vytlačeno z ukrajinského území. I v nepravděpodobném případě, že by k tomu došlo, Rusko by v určitém okamžiku znovu restartovalo válku, aby si zachránilo své ztracené zisky.

Může skutečně Západ chtít "nekonečnou válku" v níž se větší část Ukrajiny změní ve spálenou zemi a Západ utrpí vážné finanční ztráty a vyčerpá svůj vojenský arzenál? Navíc i s hrozbou nespokojených občanů? Poslední průzkum amerického veřejného mínění společnosti Pew už ukázal, že většina Američanů již věří, že USA dávají Ukrajině příliš mnoho. Polovina Němců pak nesouhlasí s dodávky tanků Leopard.

Francouzský historik Emmanuel Todd, který již v roce 1976 předpověděl rozpad Sovětského svazu napsal, že omezená územní válka na Ukrajině se změnila na globální hospodářskou konfrontaci - světovou válku mezi Západem a Ruskem podporovaným Čínou. V ní je zatím naštěstí míra vojenského násilí ještě nízká.

Nevstupuje nicméně Západ do příliš rizikových vod, zvláště v situaci, kdy si nemůže být úplně jist svojí vnitřní stabilitou? Mluví se o vstupu Ukrajiny do NATO, ale to si ani není schopno udělat "pořádek doma", kdy Turecko blokuje vstup vojensky silného Švédska do organizace v mimořádně kritické chvíli.

Je tak třeba vnímat celou šíři složité geopolitické partie, která se nyní odehrává. Její výsledky mohou i bolet. Charap a Priebeová uznali, že Ukrajinci bojovali a umírali, aby ochránili svoji zemi před nevyprovokovanou, nezákonnou a morálně odpornou ruskou agresí. To však podle jejich názoru neznamená, že zájmy Ukrajiny jsou "synonymní" se zájmy USA.

Řekl bych, že je to pozdvižený prst před přílišným aktivismem, který by mohl za pár měsíců vypadat diplomaticky řečeno zvláštně. 

Miloš Balabán, Právo