Balancování na červené čáře

Ukrajinský prezident Zelenskyj v emotivním projevu ostře zkritizoval NATO za to, že odmítá zavést bezletovou zónu nad jeho zemí. Podle Zelenského "vedení Aliance dalo zelenou dalšímu bombardování ukrajinských měst a vesnic tím, že odmítlo vytvořit bezletovou zónu ....všichni lidé, kteří ode dneška zemřou, zemřou také kvůli vám, kvůli vaší slabosti, kvůli vaší nejednotě."

Jsou to silná slova. Jenže prezident Biden i generální tajemník NATO Stoltenberg dali jasně najevo, že bezletová zóna je červená čára, kterou nehodlají překročit, protože by to znamenalo vstoupit do otevřeného konfliktu s Ruskem. Americký senátor Rubio, řekl, že sestřelování ruských letadel by bylo začátkem třetí světové války.

Zelenského volání po bezletové zóně je tak pokračováním špatného příběhu o slibech Západu Ukrajině v uplynulých dvou dekádách. Západ jí sliboval něco, co nechtěl nebo nemohl splnit: možnost členství v NATO a EU. Americký analytik Samuel Charap ve Financial Times uvedl, že za zavřenými dveřmi vám jakýkoliv činitel NATO potvrdí, že se o členství Ukrajiny neuvažuje. Navenek se ovšem tvrdí opak. A tak musel Zelenskyj ve chvíli nouze jen přetrpět vzkaz z Washingtonu: s našimi vojáky, když vám bude zle, nepočítejte.

Je hezké, když poslanci Evropského parlamentu tleskají návrhu Zelenského, aby EU rychle Ukrajinu přijala, jenže je to jen politické gesto. Západoevropští politici jsou zdrženlivější, ví že to prostě tak jednoduše nejde a nic na tom nemění ani jejich obdiv k tomu, jak Ukrajina vzdoruje Rusku. A nakonec to není úplně v pořádku ani s těmi protiruskými sankcemi, zavedenými po ruské invazi. Ano jsou dosud bezprecedentní, jenže skulinka se v nich najde. Třeba v podobě zachování přístupu do systému SWIFT pro některé ruské banky, protože je třeba platit za dováženou ropu a plyn.

Ekonom České spořitelny Michal Skořepa to lapidárně shrnul: "Dokud bude přístup do SWIFtu zachován aspoň jedné větší ruské bance, nepůjde o skutečnou atomovou sankci, nýbrž jen o hru na ni. Diváky této hry jsou hlavně evropští voliči, kterým chtějí jejich vlády zřejmě ukázat na jedné straně bojovnost, ale na druhé straně je nechtějí připravit o teplo v obývácích a o zaměstnání ve firmách dovážejících z Ruska významné vstupy."

Takže Zelenskyj má vlastně se slabostí a nejednotou trochu pravdu. Potenciální prezidentský kandidát generál Petr Pavel už řekl, že se NATO nechalo zatlačit do kouta a že bychom měli na ruské zastrašování reagovat širší pomocí Ukrajině.

Zatím se horečně diplomaticky jedná. V Moskvě jednal s Putinem izraelský premiér Bennett, telefonovali mu francouzský prezident Macron, německý kancléř Scholz a turecký prezident Erdogan. Šéf unijní zahraniční politiky Borell řekl, že klíč k řešení má Čína, která jako jediná velmoc může zprostředkovat mírovou dohodu.

Jenže Putin dává najevo, že Rusko se na Ukrajině zastaví, jen pokud Ukrajinci přestanou bojovat a splní požadavky Moskvy, což je ale pro ně pochopitelně nepřijatelné.

Takže nás asi to nejhorší teprve čeká, jak se vyjádřil Macron. Raději se tudíž připravme i na nejhorší scénáře vývoje. Posledních čtrnáct dní nás přesvědčilo, že nemyslitelné se stává velmi rychle reálným. 

Miloš Balabán, Právo