Blízký východ balancuje po útoku Íránu na pokraji války
Zprávy amerických a izraelských zpravodajských služeb o tom, že Írán zaútočí na Izrael se v sobotu večer potvrdily. S útokem se počítalo od chvíle, kdy Izraelci raketovým úderem zlikvidovali několik vysokých velitelů íránských revolučních gard na íránském konzulátu v Damašku. Írán vyslal na Izrael přes 300 dronů, střel s plochou dráhou letu i balistické rakety. Izrael s pomocí spojenců, zejména USA a Velké Británie, 99 procent z nich sestřelil, drtivou většinu ještě mimo území Izraele.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu, řekl, že jakýkoliv útok nezůstane bez odvety, Američané jí ale nepodporují. Spojené státy si totiž rozhodně nepřejí, aby došlo k nějaké další blízkovýchodní válečné eskalaci, která by mohla Američany zatáhnout do větší války.
Od izraelského útoku v Damašku se proto odehrávala podle řady zdrojů horečná diplomatická jednání. Američané přes švýcarský kanál ujistili Íránce, že s ním nemají nic společného. Írán byl také přes Švýcary Washingtonem varován před "nadměrnou" reakcí na izraelský útok a o donesení stejného signálu do Teheránu byli Bílým domem požádáni diplomaté Číny, Saudské Arábie, Kataru, Spojených arabských emirátů a Iráku.
Na druhé straně muselo chladně kalkulovat i íránské vedení, které si je jistě vědomo vojenské síly Izraele a USA a musí vnímat i složitou domácí ekonomickou a politickou situaci. Karim Sadjapour z Carnegie Endowment for International Peace to trefně okomentoval: íránští vůdci vědí, že mají dilema při zvažování odvetných opatření. "Pokud udělají příliš málo, ztratí tvář. Ale kdyby toho udělali příliš, mohli by přijít o hlavu".
Íránci tak dali podle agentury Reuters skrze diplomatické zdroje Spojeným státům najevo, že odveta vůči Izraeli bude vedena tak, aby nevedla k rozsáhlé eskalaci s tím, že nebudou jednat unáhleně. Dává proto smysl prohlášení íránského zastoupení při OSN, že sobotním útokem na Izrael je věc uzavřená.
V pozadí íránské zdrženlivosti může nicméně být vyšší strategický zájem. Fawaz Gerges, profesor mezinárodních vztahů na London School of Economics mluví o íránské "strategické trpělivosti" protože je upřednostňován důležitější cíl: vyrobit jadernou bombu. Podle Gergese v tom dělá Írán pokroky. Jeho cílem tak není poslat na Izrael 50 balistických raket a zabít 100 Izraelců nýbrž dosáhnout strategického odstrašení Izraele, a dokonce i USA.
Blízký východ tak zůstává velkým ohniskem nestability, které podněcuje i válka v Gaze. Špatné kalkulace znepřátelených aktérů spolu se špatně vyhodnocenými incidenty mohou kdykoliv zažehnout i vážný konflikt s globálními dopady. Ostatně nelze vůbec podcenit fakt, že je to poprvé v historii, kdy Írán zaútočil na Izrael přímo ze svého území.
Miloš Balabán, Právo