Bude Česko opět zbrojní velmocí?
Od středy do pátku otevřel v Brně brány prestižní Mezinárodní veletrh obranné a bezpečnostní techniky IDET. Byl koncipován jako proexportní platforma pro český obranný a bezpečnostní průmysl, který shodou okolností právě teď prožívá období rychle stoupající prosperity. Zajištění obranyschopnosti země se kvůli válce na Ukrajině stalo prioritou v rámci Česka i celé Evropy, což se neobejde bez podpory a rozvoje obranného průmyslu.
Dá se říct, že se otevřelo "okno" příležitostí, kdy čeští zbrojaři mohou oživit tradici země jako zbrojní velmoci, což platilo za první republiky i v komunistickém Československu.
Doba "mírové dividendy" po konci studené války s nízkými vojenskými rozpočty je již minulostí. Využít posíleného rozpočtu na obranu na 2 % HDP a do konce dekády ještě o procento více, je i pro zbrojaře nemalou výzvou. Půjde samozřejmě i o využití nových evropských zdrojů na obranu v řádu stovek miliard eur.
Už teď se stáváme přední muniční mocností. Největší tuzemský zbrojařský holding Czechoslovak Group (CSG) je schopen vyrábět ve velkých objemech malorážovou i velkorážovou munici, přičemž v případě v malorážové se firma už stala jejím třetím největším výrobcem na světě.
Vyrábí v členských státech EU a NATO díky akvizicím, které CSG realizovala v Itálii, Spojených státech, na Slovensku a v Řecku. Naplňuje to kritéria tak často skloňované evropské bezpečnostní odolnosti a snižování závislosti na mimoevropských dodavatelích. A je tu i důležitý sociálně-ekonomický aspekt: zajištění výroby v regionech s vysokou nezaměstnaností.
Veletrh IDET ale ukázal i příklad "chytré obrany". Ve světové premiéře se zde objevilo bojové vozidlo Pandur 8x8 EVO vyrobené společností Tatra Defence Vehicle. Je doslova "nadupané" moderními systémy palby i proti bezpilotním prostředkům a má také zajištěno vysokou míru ochrany posádky.
V této souvislosti vytane ovšem zároveň na mysl myšlenka, že stále sofistikovanější zbraně vyžadují i vojáky, kteří je budou schopni obsluhovat. Vážné problémy resortu obrany s náborem nových vojáků ale ukazují, že právě to může být úzké hrdlo armádní modernizace.
Dalším úzkým hrdlem je bezpochyby fakt, že většina navýšeného obranného rozpočtu putuje na "nákup železa", zatímco investice do výzkumu a vývoje jsou velmi nízké. Česko je v tomto ohledu na chvostu v rámci NATO.
Především ministerstvu obrany by neměl v tomto případě uniknout výzkum prestižního Kielského institutu pro světovou ekonomiku zveřejněný před únorovou Mnichovskou bezpečnostní konferencí, který odhadl, že dlouhodobá produktivita Evropy by se mohla zvýšit až o 0,25 procenta na každé jedno procento HDP vynaložené na vojenský výzkum. Šance být opět zbrojní velmocí tak dnes závisí i na míře robustnosti a efektivity celé vědecko-výzkumné základny státu.
Miloš Balabán, MF Dnes