Budoucnost našich dětí

Jednu z bitev o jadernou energii máme v EU za sebou. Evropská komise si "myslí, že zemní plyn a jádro sehrají roli jako nástroje v přechodu k budoucnosti založené převážně na obnovitelných zdrojích."

Postoj k jádru je přitom další štěpící linií uvnitř Unie, zvláště pokud je proti její nejsilnější člen Německo. Ale může to štěpit i společnosti jednotlivých států. Italský pravicový politik Matteo Salvini už navrhl, aby se v Itálii konalo referendum o návratu k jaderné energetice.

Samozřejmě proti jádru budou padají i ideologizované argumenty. Rakouská ministryně životního prostředí Leonore Gewesslerová, kromě toho, že nevyloučila podání žaloby na plán Evropské komise označila jádro s plynem za zdroje "klimaticky a ekologicky škodlivé, které ničí budoucnost našich dětí." Na to by se ovšem dalo opáčit, že pokud nebudeme mít konkrétně v Česku jádro znamenalo by to mimořádné riziko energetické chudoby, která by onu budoucnost dětí mohla skutečně zničit.

Česko má štěstí, že Francie jako těžká evropská váha je všemi deseti pro jadernou energetiku. Vyplývá to z toho, že disponuje 56 jadernými reaktory, které vyrábí až 70 procent elektřiny. Takto vypadá energetická bezpečnost v praxi, kterou naopak není závislost na větru a slunci. Musíme si všímat i našeho velkého severního souseda - Polska, které vážně uvažuje o rozvoji jaderné energetiky, jež by měla snížit jeho nezdravou závislost na uhlí.

Evropa se zároveň nevyhne tomu, aby sledovala i geopolitický kontext rozvoje jaderné energetiky. Podle Mezinárodní agentury pro energii do roku 2050 se světová produkce energie z jádra zdvojnásobí. K roku 2018 bylo ve stadiu plánování nebo vývoje ve světě 72 jaderných reaktorů mimo území Ruska, přičemž v padesáti procentech se na tom podílely ruské firmy a ve dvaceti procentech firmy čínské. USA měly pouze dvouprocentní podíl.

Podle Foreign Affairs to umožní Moskvě a Pekingu zavádět nové provozní a bezpečnostní standardy navržené tak, aby pomohly jejich vlastním společnostem vyrovnat se s výzvami v sektoru, který má během energetické transformace růst.

Přílišná ostrakizace jaderné energetiky tedy není ani v evropském geopolitickém zájmu. Na druhé straně tu máme snahu zatlačit Rusko a Čínu. Jak ven z této pasti, máme-li před očima budoucnost našich dětí a vnuků nejen v Evropě?

Miloš Balabán, Právo