Cena kompromisu

Na Donbasu přituhuje. Rusko vede rozsáhlou vojenskou ofenzívu a naplňují se dřívější předpoklady, že zde Ukrajincům bude velmi těžko.

Paralelně se ozvaly hlasy některých západních představitelů, aby se Ukrajina vzdala části svého území v zájmu zastavení konfliktu. Vynikl v tom guru americké diplomacie Henry Kissinger na ekonomickém fóru v Davosu: dělící linie mezi zeměmi může podle něho kopírovat situaci před invazí, což znamená že by Rusku byla ponechána část Donbasu a Krym.

"Pokud by se válka rozšířila za tento bod, nešlo by už o svobodu Ukrajiny, ale o novou válku proti Rusku" tvrdí Kissinger. Západ by podle něj neměl zapomínat, jak silnou pozici má Rusko v Evropě. "Evropští lídři by měli brát úvahu dlouhodobé vztahy, v opačném případě Rusko uzavře dlouhodobé spojení s Čínou".

Těžce zkoušená Ukrajina to tvrdě odmítla. Kissingera zkritizoval za appeasement prezident Zelenskyj, jeho poradce Arestovyč ho počastoval i nadávkami. I německý kancléř Scholz z Davosu vzkázal, že Putin válku nevyhraje a invazi označil za neúspěch Ruska. O míru začne vyjednávat tehdy až si uvědomí, že nemůže prolomit ukrajinskou obranu.

Evropa přesto jednotná není. Naznačuje to italský "mírový plán" na ukončení konfliktu i politika Maďarska. Zbytek Visegrádu a Pobaltí považují reálpolitiku za mnichovský appeasement.

Jenže podle informace německé tiskové agentury DPA se členové NATO neformálně dohodli, že nebudou dodávat Ukrajině některé zbraňové systémy, např. letadla a tanky, protože se obávají, že Rusko by to mohlo považovat za vstup Aliance do války a přijmout odvetná opatření.

Alianční země prý soudí, že "riziko přímé vojenské konfrontace mezi státy NATO a Ruskem má být udržováno na co nejnižší úrovni." Ministryně obrany Česka a její slovenský protějšek zmíněnou domluvu včera popřeli, nicméně zdrženlivost zemí NATO v tomto ohledu je zřejmá. Ukrajinský ministr zahraničí Kuleba na adresu NATO prohlásil, že "nedělá naprosto nic proti ruské agresi na Ukrajině".

Podle všeho se nacházíme v kritickém bodu konfliktu, který už výrazně ovlivňuje globální bezpečnost. Pokračuje destrukce mezinárodního řádu, politiky a ekonomiky doprovázená horečným zbrojením a růstem regionálních konfliktů s dopady na vnitřní politiku v EU a USA.

A nelze až tak mávnout rukou nad Kissingerovým závěrem o vhánění Ruska do náručí Číny. Američané jistě chtějí oslabit Rusko jako strategického konkurenta s cílem, aby se mohli lépe soustředit na Čínu v šiku s evropskými spojenci. Jenže vnímá to jako svůj zájem i Evropa, resp. hlavně Německo?

A tady se otevírá otázka, zda by dosažení kompromisu na Ukrajině neotevřelo cestu k nějakému zásadnějšímu kompromisu mezi Západem a Čínou o podobě globálního řádu, který by pomohl odvrátit sklouzávání ke vzniku dvou nepřátelských světových bloků, což by znamenalo globální regres s hrozbou mnohem rozsáhlejší války.

Miloš Balabán, Právo