Cena milosti pro vyvrhela

Americký prezident Joe Biden navštívil minulý týden Saudskou Arábii. Jednal zde s faktickým vládcem země korunním princem Muhammadem bin Salmánem i přesto, že ho ještě před několika lety nazýval "světovým vyvrhelem", kvůli jeho roli ve vraždě opozičního novináře Džamála Chášukdžího v roce 2018.

Pro osvěžení paměti: Novinář, kriticky naladěný vůči saúdskoarabskému režimu, spolupracovník vlivného amerického liberálního listu Washington Post si šel vyřídit na konzulát v tureckém Istanbulu náležitosti k uzavření sňatku. Živý ho už neopustil. Byl totiž na konzulátu plánovitě zavražděn z příkazu Muhammada bin Salmána.

Čekat už tehdy, že se spustí v "hodnotově orientované" politice Západu vůči Saudské Arábii nějaká vlna sankcí a ostrakizace nebylo na místě. Na to je Saudská Arábie hlavně díky svému nerostnému bohatství příliš vlivným hráčem nejen regionální, ale i globální politiky. Takže se to odbylo takovým neškodným bububu.

Biden ve své prezidentské kampani prohlašoval, že z podpory lidských práv ve světě učiní středobod své zahraniční politiky. Proto také v prosinci minulého roku zorganizoval ve Washingtonu summit demokracií, který se zaklínal mj. úctou k univerzálním lidským právům. Určitě mezi ně nepatří rozčtvrcení nepohodlného kritika režimu agenty v zahraničí. Jenže co naplat: situace ve světě se dramaticky mění, ruská invaze na Ukrajinu a sankce vyvolávají prudký růst cen ropy a Amerika potřebuje, aby Saudové zvýšily její těžbu a pomohly tak zmírnit cenový šok. Takže došlo i k jednání s vládcem Saudské Arábie.

Vyhnout se v něm vraždě úplně nešlo. Odbylo se to nicméně zřejmě velmi rychle a diplomaticky. Podle Bidena Muhammad bin Salmán během jednání řekl, že není osobně zodpovědný za Chášukdžího smrt. "Řekl jsem, že si myslím, že je," uvedl šéf Bílého domu.

Dál se to asi probírat nebude a Biden si podání ruky se "světovým vyvrhelem" může zdůvodnit pomocí slov komentátora listu Wall Street Journal Waltera Russella Meada, že absurdně přehnaná reakce na vraždu by hrála na Blízkém východě do rukou amerických nepřátel. Kteří to jsou je jasné.

Opět jsme zažili další lekci reálpolitiky, kdy se v geopolitickém zájmu musí leccos překousnout. Rozhodně není první (takový Henry Kissinger by mohl vyprávět), ani poslední. Ovšem, když už se v americké politice uplatňuje politika "dvojích metrů", kdy jedněm něco projde a druhým nikoliv, tak by aspoň neměla mít přehnaně pokrytecký a mesianistický nádech. To je ale asi jen zbožné přání.

Miloš Balabán, Právo