Chyba, anebo průzkumný balonek?

Politickou bouři vyvolalo vyjádření šéfa kanceláře generálního tajemníka NATO Stiana Jenssena v panelové debatě na politickém fóru v norském Arendalu o tom, že by Ukrajina mohla postoupit Rusku okupovaná území výměnou za členství v NATO.

Jenssen uvedl, že už běží diskuse o možném statusu Ukrajiny po válce. Zároveň dodal, že Rusko usilovně bojuje, nicméně se nezdá, že by mohlo obsadit nová území. Nyní jde spíše o to, co si Ukrajina bude moci vzít nazpět.

Ostrá reakce Ukrajiny se dala čekat: z Kyjeva jasně zaznělo, že je to zcela nepřijatelný postoj. A Jenssen zařadil zpátečku, když řekl, že jeho slova byla součástí širší diskuse o budoucích možných scénářích vývoje na Ukrajině, přesto bylo chybou, že zazněla.

Nemůže to ale být poněkud složitější? Jenssen není jen nějaký bezpečnostní expert nebo akademik, který má ve svém vyjadřování více volnosti. Šéf kanceláře generálního tajemníka NATO je rozhodně v jiné pozici – když něco řekne musí to být nutně chápáno jako politické stanovisko nebo politický vzkaz.

Iver Neumann, znalec norské diplomacie a ředitel Institutu Fridtjofa Nansena uvedl. že nikdo o otázce zdvižené Jenssenem diskutovat nyní nechce, ale dříve nebo později se tak bude muset stát. A považuje za zcela možné, že to byl záměrný výrok. Nevyslovil ho přímo generální tajemník NATO, takže vše bude možné vzít následně zpět. Mohla to být domluvená hra.

Jedná se tedy o vypuštěný balonek k otestování politických reakcí? Faktem je, že se poslední dobou množí i v západních médiích analýzy a hodnocení toho, jak dále postupovat při řešení konfliktu. Upozorňuje se v nich na limity západní politické, vojenské a ekonomické podpory.

Richard Haass, prezident Americké rady pro zahraniční vztahy a Charles Kupchan, profesor Georgetownské univerzity a poradce prezidentů Clintona a Obamy v dubnovém čísle Foreign Affairs napsali, že mír na Ukrajině podle nich nemůže být rukojmím kyjevských vojenských cílů, které, jakkoli morálně oprávněné, budou pravděpodobně nedosažitelné.

Západ by zároveň neměl odměňovat Rusko tím, že by Ukrajinu nutil akceptovat ztrátu území navždy. Řešením je ukončení vojenské fáze konfliktu a odložení konečného určení statutu území pod ruskou kontrolou. USA musí přitom dlouhodobě usilovat o obnovení celistvosti země.

Haaas a Kupchan přiznávají, že přesvědčit Kyjev o takovém řešení, aby ho nepovažoval za zradu bude složitý úkol. A ještě jedna jejich myšlenka zasluhuje pozornost: "Kyjev by neměl riskovat sebezničení při honbě za nedosažitelnými cíli."

Není to v současné situaci klíčové? Zhroucená Ukrajina by neprospěla sama sobě ani Západu, a navíc by se její manévrovací prostor mohl silně zúžit. Není tedy čas začít uvažovat o jiných scénářích a východiscích, jakkoliv je nějaký "špinavý kompromis" zatím oficiálně nepřijatelný? První signál z Norska už možná zazněl.

Miloš Balabán, Právo