Čím se také rozhoduje o Ukrajině

Ministr zahraničí Jan Lipavský v sobotním Právu uvedl, že "protiruské sankce jsou přijímány za účelem, abychom snížili schopnost Ruska vést válku proti svému okolí, včetně nás. Je logické, že sankce mají dopad i na evropské státy. Vidíme to v různých oblastech, ale ta cena, kterou za to platíme, je daleko nižší, než kdybychom stáli v přímé konfrontaci vůči Rusku ve střednědobém výhledu."

Náklady na přímou konfrontaci by byly enormní, a ještě s rizikem vzniku jaderného konfliktu. I když Liana Fixová a Michael Kimmage ve Foreign Affairs varují, že se konflikt může vymknout z rukou, i neúmyslně se roztočit ve spirále, a že se na tento scénář musí Západ připravit.

Poskytnutá pomoc Ukrajině se zatím koncentruje hlavně na dodávky zbraní za přibližně 30 miliard dolarů a rozsáhlé protiruské sankce. Nepochybně poškodily ruskou ekonomiku, k jejímu krachu jak někteří politici a experti předpokládali, ovšem nedošlo.

Podle amerického Centra pro strategická a mezinárodní studia navzdory výraznému poklesu ruského exportu vzrostly letos příjmy z ropy a plynu, které jsou největším obchodním aktivem Ruska téměř o 80 procent. Experti soudí, že tento příliv příjmů v kombinaci s nízkým zahraničním dluhem zatím udržely Rusko před nejhoršími dopady sankcí. V dlouhodobé perspektivě ale může mít Rusko problémy i když je v pozici surovinové velmoci.

Sankce jsou nicméně během na dlouhou trať. Zároveň se ukazuje i jejich nepříjemný ekonomický dopad na vyhlašovatele. Plynová sága budiž příkladem. Nelze to ignorovat, zvláště v situaci, kdy většina zemí Západu je postižena rostoucí inflací, rostoucími cenami energií a ekonomickou recesí. Některé negativní trendy ekonomického vývoje přitom byly přítomny dávno před válkou.

Šéf CIA William Burns k tomu uvedl, že pokud mají západní země vnitřní problémy, panuje zde chaotická situace a občané ztrácí důvěru k tradičním demokratickým institucím jde to na ruku Rusku. Letmý pohled na politickou situaci v několika evropských zemích Burnsův závěr potvrzuje, naposledy třeba v Itálii. Neměl by se nad tím zamyslet i ministr Lipavský, jenž je členem pětikoaliční české vlády v souvislosti s její nepřesvědčivou sociální politikou?

A pak je tu skutečná "zkouška Ukrajinou". Jedna věc jsou finanční sliby na její podporu do budoucna, druhá pak realita. Příklad uvedl týdeník Der Spiegel, když zmínil, že EU na jaře slíbila Zelenského vládě devět miliard euro, schválena je pouze jedna. A jak řekl eurokomisař pro rozpočet Hahn musíme se připravit na mnohem větší sumy. Měly by být v řádech stovek miliard eur.

Bude na to Evropa mít v situaci, kdy bude nutné hasit akutní sociální problémy, a navíc možná čelit těžké zimě s deficitem energií? Průzkumy veřejného mínění v Evropě i v USA už signalizují únavu veřejnosti z války a ekonomických dopadů sankcí. Není to tikající bomba? Politici to musí brát v úvahu. Pokud to neudělají Ukrajině nepomohou. Více zbraní pro ni to pak nezachrání.

Miloš Balabán, Právo