Čínské tahy na globální šachovnici
Dohoda o normalizaci vztahů mezi Saudskou Arábií a Íránem vyvolala velkou mezinárodní pozornost. Nejen kvůli tomu, že vzájemné vztahy normalizují dva silní blízkovýchodní aktéři ale hlavně kvůli čínskému zprostředkování.
Velkou roli zde hraje symbolika – dohoda byla vyhlášena v momentu, kdy končilo jednání čínského parlamentu, který zvolil potřetí Si Ťin-pchinga za čínského prezidenta. A právě Si se prezentoval jako hlavní garant pozitivního výsledku jednání.
Je tu i širší kontext. Čína po 20. sjezdu komunistické strany zjevně spustila globální diplomatickou ofenzívu, když 24. února předložila mírový plán k řešení války na Ukrajině. Západ i Ukrajina ho sice odmítly jako nevyvážený, nicméně prezident Zelenskyj stojí o dialog s Čínou, neboť si zjevně uvědomuje její vyjednávací možnosti.
Číně se také podařilo dostat do role mluvčího rozvojových zemí; jak poznamenala agentura Bloomberg rozvojový svět dnes chce slyšet méně slov o "nezbytnosti bránit Ukrajinu" a mnohem více o potřebě "dosáhnout míru".
Blízkovýchodní dohodu pak Wang I, který zodpovídá ve vedení KS Číny za zahraniční politiku okomentoval slovy, že svět se neomezuje pouze na Ukrajinu.
"Existuje mnoho otázek souvisejících s mírem, které vyžadují pozornost mezinárodního společenství," prohlásil. Brzy to možná uvidíme v Jemenu, kde už několik let probíhá nelítostná občanská válka - "válka v zastoupení" mezi Saudy a Íránci.
Co se teď v regionu odehrává má globální přesah. USA si sice stále na Blízkém východě udržují vliv, ten nicméně klesá. S Íránem jsou dlouhodobě v nepřátelském vztahu a Rijád se nyní rozhodl vsadit na Peking, nikoliv Washington. Suzanne Maloneyová viceprezidentka vlivného amerického think-tanku Brookings Institution dokonce neváhala označit poslední vývoj za další saúdskou facku Bidenově administrativě.
Je třeba vidět, že Čína byla schopna uzavřít strategické partnerství jak se Saudskou Arábií, tak Íránem. Když do blízkovýchodní mozaiky ještě dosadíme i Rusko, které má se všemi těmito aktéry taktéž přátelské vztahy vyvstává před námi realita multipolárního světa, což musí brát Západ na vědomí.
A co může být další diplomatický tah Pekingu? Již příští týden má navštívit Si Ťin-pching Moskvu a následně se telefonicky spojit s ukrajinským prezidentem Zelenským. Pokud by se Číně podařilo dosáhnout posunu v řešení konfliktu na Ukrajině znamenalo by to další výrazné posílení její globální role. A Západ musí začít víc přemýšlet o efektivitě své diplomacie.
Miloš Balabán, Právo