Co dál s Čínou?

Zvolený prezident Petr Pavel uvedl v rozhovoru pro Financial Times, že "Čína se svým režimem není v tuto chvíli přátelskou zemí, není kompatibilní se západními demokraciemi, pokud jde o jejich strategické cíle a principy. To je prostě fakt, který musíme uznat."

Faktem ale je i posilující role Číny v globální ekonomice spolu s růstem vzájemné závislosti mezi ní, USA a Evropou, což musí brát na vědomí i Česko, protože ho to přímo ovlivňuje.

Čína je nejvýznamnějším světovým výrobcem řady klíčových produktů: od baterií do elektroaut a solárních panelů, přes léky až po elektronické součástky pro počítače a domácí spotřebiče. Evropský zelený úděl tak závisí i na Číně. Prosperita firem Volkswagen, Apple, Qualcom, Cisco, Microsoft a Boeing je dána přítomností na čínském trhu.

Američané závisí na Číně i zprostředkovaně dovozem elektroniky ze zemí jihovýchodní Asie. Čína je klíčovým dodavatelem elektronických součástek a polotovarů právě pro ně. Například Vietnam importoval v roce 2021 z Číny tyto výrobky za 110 miliard dolarů. Z nich je montována spotřební elektronika pro americký trh.

V další vlně českého tchajwanského nadšení by nemělo zaniknout, že ostrov je největším investorem v Číně a že 95 procent tchajwanských iPhonů se také montuje tam.

Je třeba brát v potaz i čínskou dominanci na trhu kovů vzácných zemin, bez nichž není možné vyrábět smartphony, radary nebo rakety. V roce 2022 připadlo na Čínu 63 procent celosvětové těžby a 85 procent jejich zpracování. Míra vzájemné závislosti se zde ukazuje asi nejvíc.

Čína má i zásadní roli v rámci Regionálního ekonomického partnerství, největší zóně volného obchodu na světě zahrnující 15 zemí asijsko-pacifického regionu, včetně amerických spojenců Japonska, Jižní Koreje a Austrálie, s 2,2 miliardami obyvatel a třetinovým podílem na globálním HDP. Že to ovlivňuje i EU není pochyb.

Jakou politiku vůči Číně zvolit? Izolaci a zadržování nebo spolupráci a rozumný dialog? Bývalý australský premiér Kevin Rudd, který byl jmenován australským velvyslancem v USA, nedávno ve Foreign Affairs narýsoval dvě možné podoby vztahů: buď "řízená strategická konkurence" nebo ničím neomezené soupeření s hlavní rolí armád USA a Číny, kde bude nutné se spoléhat na to, že se nedostane příliš daleko. Myšleno do války.

Řešit rostoucí globální vliv Číny novou studenou válkou, která by rozdělila svět na dva protichůdné ekonomické bloky, o čemž hovořila na Světovém ekonomickém fóru v Davosu šéfka Mezinárodního měnového fondu Kristalina Georgievová, také není dobrý recept.

Nebylo by to v evropském zájmu, což si uvědomuje svojí politikou vzájemně výhodné spolupráce s Čínou německý kancléř Scholz i francouzský prezident Macron, nehledě na jejich výhrady například vůči porušování lidských práv. Jejich suverénní, pragmatická a národními zájmy podložená politika vůči Číně může být být inspirací i pro nás.

Miloš Balabán, Právo