Davos a válka

Světovému ekonomickému fóru v Davosu dominovala válka na Ukrajině. Debaty o postpandemickém zotavení byly zastíněny obavami z dopadů nejhoršího ozbrojeného konfliktu v Evropě od konce II. světové války.

Prezident Zelenskyj už dlouhodobě intenzivně oslovující globální publikum ve svém virtuálním projevu přirovnal ruskou invazi k událostem roku 1914 v Sarajevu a 1938 v Mnichově, které byly předzvěstí celosvětové válečné pohromy a varoval, že totéž může spustit válka na Ukrajině.

Vyloučit se to nedá i když je nutné vnímat, že sklouzávání k otevřenému střetu mezi Západem a Ruskem v Evropě a mezi Spojenými státy a Čínou v Asii je dlouhodobějším trendem, který rozhodně nezačal až letos 24. února.

Ekonomický historik z Kolumbijské univerzity Adam Tooze pojmenoval i další symptomy globální nestability: pokračující obchodní války, rostoucí protekcionismus, postupné ochromování globálních organizací jako je třeba Světová obchodní organizace.

Válka na Ukrajině též podkopala schopnost uskupení G20, do kterého patří největší světové ekonomiky, včetně USA, Ruska a Číny, reagovat na hrozící globální ekonomickou krizi. Antagonismy, které se mezi hlavními mocnostmi projevují jsou už příliš velké.

Davos ovšem odhalil i další velmi závažný antagonismus. Nezápadní účastníci ze stále sílících rozvíjejících se zemí poukazovali na dvojí metr při reakci na události na Ukrajině. Západ zde reagoval podle nich velmi emotivně, což se nestalo v případě neméně ničivých konfliktů v minulosti odehrávajících se ve třetím světě.

Malajský ministr zdravotnictví Khairy Jamaluddin až cynicky prohlásil, že soupeření velmocí nás nepřekvapuje: dříve to bylo mezi Sovětským svazem a USA, nyní je to mezi Čínou a USA. Ukrajinská válka je pro nás jen výkyv, nikoliv nějaký bod obratu. A dodal, že když násilí a státní teror postihují někoho, kdo vypadá jako vy - tedy bílého obyvatele Západu - náhle je tu morální pohoršení od Washingtonu po Davos. Hodně varovná slova...

Třešničkou na dortu bylo vystoupení dvou globálních politických celebrit devadesátníků - Henryho Kissingera a George Sorose, kteří se nepřekvapivě neshodli.

Kissinger varoval před snahami izolovat Rusko nebo nad ním vyhrát a vyzval Ukrajince, aby se smířily s územními ztrátami po roce 2014, aby se válčení ukončilo. Soros naopak prohlásil, že pro "spásu civilizace" je nutné putinovské Rusko porazit a vyzval Západ, aby Ukrajincům poskytl vše pro vítězství.

Dá se říci, že oba zastávají krajní pozice. Ani jedna nemůže být zcela přijatelná pro řešení konfliktu. Tento úkol tu je pro současné západní politiky u moci.

Nemají to jednoduché, když si uvědomíme, jaký dominový efekt na globální politiku, ekonomiku a bezpečnost válka má. Stačí jeden neuvážený krok a můžeme se ocitnout na prahu jaderné války. Uvidíme, zda se do příštího Davosu najde řešení.

Miloš Balabán, Právo