Delikátní mise kancléře Merze v Pekingu. Její výsledky mají dopad i na Česko
Po řadě evropských lídrů navštívil minulý týden poprvé Čínu i německý kancléř Friedrich Merz. Probíhala v době zvýšeného ekonomického a geopolitického napětí ve světě, které dopadá i na Německo a německou ekonomiku.
Význam Číny pro Německo je přitom zásadní. V minulém roce se Čína stala pro něj největším obchodním partnerem – nahradila Spojené státy. Patrná je ale obchodní nerovnováha. Německý import z Číny dosáhl hodnoty 170, 6 miliardy eur (4,16 bilionu korun), export do ní ale za tím zaostal – dosáhl 81,3 miliardy eur (1,984 bilionu korun). Analytici to označili za "čínský šok".
V čem spočívá? Německý model zaměřený na export se dlouhodobě spoléhal na obchod s Čínou, která byla po léta nejdůležitějším německým obchodním partnerem. Vztah, symbolizovaný vzájemným ekonomickým ziskem se ale dnes dramaticky proměňuje.
Pryč jsou doby, kdy Čína byla především dodavatelem levného spotřebního zboží. Dnes dodává do Německa elektromobily i zařízení pro obnovitelné zdroje energie. Německo chce být lídrem "zelené revoluce" v Evropě ale ta závisí od importu solárních panelů a bateriových komponentů z Číny. Sice to snižuje náklady na zelenou transformaci, ale zároveň prohlubuje závislost.
Vlna konkurenčního tlaku čínského exportu je teď enormní, což pociťují zejména německé automobilky. Kdysi dominovaly na globálních automobilových trzích, nyní ovšem čelí silné konkurenci ze strany rychle inovujících čínských výrobců elektromobilů. Nižší výrobní náklady, silná politika domácí podpory a rychlé technologické inovace umožnily čínským firmám konkurovat zavedeným německým a též dalším evropským značkám. Což samozřejmě platí i pro naši Škodovku, která je součástí koncernu Volkswagen.
Čína ale přesto stále ještě zůstává pro Německo důležitým spotřebitelským trhem pro německé automobily a stroje a také klíčovým dodavatelem kritických komponentů a surovin.
Merz si toho byl při jednání s čínským vedením nepochybně vědom. Musel tak "delikátně vyvažovat": na jedné straně ví, že německé společnosti nadále generují v Číně značné příjmy, na straně druhé ale musí přemýšlet o snižování nadměrné závislosti na jediném externím partnerovi, aniž by bylo nutné zcela přerušit ekonomické vazby.
"Vyvažování" mu ovšem ztěžují čtyři faktory: nejistota spojená s vývojem války na Ukrajině a nově s konfliktem kolem Íránu, volatilita cen energií a stále značné obchodní napětí mezi Evropou a Spojenými státy. Německo musí také manévrovat mezi strategií Washingtonu k zadržování Číny a svojí spoluprací s ní, která pro něj zůstává zásadní.
Merz ovšem mohl v Pekingu poukázat na i na míru vzájemné závislosti - říše středu si jistě uvědomuje velký benefit v podobě přístupu na lukrativní německý a potažmo evropský trh. Nelze pominout, že právě návštěva kancléře byla využita k oznámení, že Čína hodlá objednat 120 letadel od společnosti Airbus. Je to bezesporu jemný signál: Peking by letadla mohl jistě objednat u amerického Boeingu, to se mu ovšem zjevně jeví v současné geopolitické situaci jako příliš riskantní.
Bude ovšem dobré sledovat jaké případné "dealy" mohou být dohodnuty mezi Čínou a Spojenými státy během návštěvy amerického prezidenta Donalda Trumpa v Číně koncem tohoto měsíce. V této souvislosti možná mohl Merz šéfovi Bílého domu sdělit své postřehy z čínské cesty během úterního setkání s ním ve Washingtonu. Jenže na to zjevně nedošlo: musel totiž "hasit" další kolo napětí v transatlantických vztazích vyvolané rezervovaným a odmítavým postojem některých evropských zemí k americké akci v Íránu.
V každém případě je ale zjevné, že se tón v německo-čínských vztazích dnes posunuje: od bezvýhradného ekonomického partnerství z éry kancléřky Angely Merkelové k opatrnému pragmatismu – udržení ekonomických vazeb bez ohrožení strategické odolnosti.
Vzhledem k provázanosti české a německé ekonomiky je tak na místě pečlivě vyhodnocovat výsledky Merzovy návštěvy. Nepochybně i v kontextu zamýšleného "pragmatického restartu" česko-čínských vztahů nynější českou vládou.
Miloš Balabán, Právo