Dost jiná bojovka pro nového engéeše

Už v pátek 1. července se funkce ujme nový náčelník generálního štábu, na generálmajora prezidentem čerstvě povýšený Karel Řehka. Kritika mířila mimo jiné na jeho nízký věk, přestože Jiří Šedivý a před ním Jiří Nekvasil do této funkce nastupovali ještě mladší. Dobrá tradice to ale určitě není.

Armády, kde se tato pozice svěřuje až jako poslední stupeň zároveň na vrcholu a před závěrem kariéry, bývají často v mnohem lepší kondici než ta naše. Vadil i Řehkův nástup ze zálohy, z "civilu". Zde lze oponovat tím, že s Řehkou se prostě nadále počítalo a vedení Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost je vlastně dobrou zkušeností pro pochopení českého bezpečnostního systému jako celku.

Ministryně Černochová ještě před nominací Řehky řekla, že by na místo náčelníka chtěla "bojaře". To slovo zvolila opravdu špatně. Generální štáb je spíše expertní orgán, který sice "zabezpečuje velení", ale není primárně velitelstvím a náčelník není automaticky hlavním velitelem. Jeho úkolem je koncepční vedení a rozvoj armády: to vyžaduje manažera a intelektuála spíš než bojovníka.

Teď se tento úkol zhmotní. Ohlášeno je dosažení 90 miliard výdajů na obranu, za pár let 150 miliard, a to až k dosažení bájného závazku 2 procent HDP. Premiér Petr Fiala už přiznal, že zemi čeká opravdový šok. Pro vládu pak bude těžké tyto plány obhájit před občany - a pro generála Řehku před vládou. Je tedy nejvyšší čas začít opět pracovat na Koncepci výstavby Armády ČR, protože ta dnešní už ztratila relevanci.

Náčelník Řehka bude muset nevyhnutelně potlačit svůj původ a logickou sympatii ke speciálním silám, protože ty prioritou nejsou. Dokonce ani výsadkový pluk to není. Nutně potřebujeme urychlit modernizaci jádra pozemních sil. Náhle a mimo koncepci sem spadlo pořízení tanků Leopard 2 - zaplať pánbůh za to. V těchto dnech se otevírá cesta ke zrušení tendru na bojová vozidla pěchoty, a tím i příležitost pohnout s tímto nákupem. Zároveň nám začíná zastarávat výzbroj na kolových pandurech, stále chybějí některé verze a zejména samohybné minomety, bez nichž obě brigády nebudou kompletní.

Válka na východě ukazuje, že ke zbraním je třeba munice, a to ve skladech a v obrovském množství. Co nemáme, to nám v krizi a ve frontě zákazníků na evropském ani globálním trhu nikdo nedodá. Každý výrobce upřednostní primárního odběratele, tedy svou národní armádu. Proto by i Česko mělo co nejvíc využít toho, kdo stejně upřednostní tu naši: vlastní obranný průmysl. Požadavky na modernizaci ozbrojených sil a schopnosti domácího průmyslu se tak musí co nejrychleji protnout.

Ve chvíli, kdy průmysl bude procházet otřesem, poroste nezaměstnanost, zahraniční firmy začnou zavírat továrny, běžící české linky vyrábějící moderní zbraně budou pro vládu darem z nebes. Jakkoli je nastupující náčelník, ve vojenském žargonu "engéeš", prezentován jako bojovník v maskáčích, bude teď muset brát do úvahy i tyto skutečnosti. Boj to nakonec bude taky.

Libor Stejskal, MF Dnes