Druhá studená válka?
Komentátor Financial Times Gideon Rachman napsal, že někteří historici považují první a druhou světovou válku za dvě fáze téhož konfliktu, které oddělovalo několik desetiletí křehkého míru. Rachman předvídá, že historici budoucnosti budou o první a druhé studené válce, oddělené třicetiletým období globalizace, mluvit úplně stejně. První skončila pádem Berlínské zdi, druhá začala ruskou invazí na Ukrajinu.
Stojí to za zamyšlení. Není pochyb o tom, že konstrukce poválečného uspořádání po konci I. světové války daná Versailleskou mírovou smlouvou nakonec velmi výrazně přispěla ke zrození nacistického Německa a II. světové válce.
Řízený konec studené války ve spolupráci USA a Sovětského svazu na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století naopak vzbuzoval naděje, že Evropu i svět čeká lepší budoucnost. Francis Fukuyama dokonce psal o konci dějin a triumfu liberální demokracie, Mluvilo se o perspektivách mírové Evropy od Atlantiku po Ural nebo dokonce od Lisabonu po Vladivostok.
Byla to ale iluze: konec studené války a bipolárního světa nevyústil k vytvoření skutečně nové bezpečnostní architektury v Evropě, která by k tomu vytvořila pevný základ. Unipolární moment historie to přebil. Spíše příměří, než mír mezi Západem a Ruskem nemohlo trvat věčně.
Ukrajinský prezident Zelenskyj v projevu k účastníkům tradiční asijské bezpečnostní konference v Singapuru řekl, že výsledek nynější války Ruska proti Ukrajině se dotkne nejen jeho vlasti, ale i budoucího mezinárodního řádu ve světě.
Válka, sankce a celý politický, bezpečnostní a ekonomický pohyb s nimi spojený mají negativní vliv na globální vývoj. Dochází ke kumulaci několika vážných krizí - bezpečnostní, ekonomické a energetické. Otevřela se Pandořina skříňka. Vidíme rozkol v globálních platformách vládnutí - v OSN a G20, vzpouru "globálního jihu" proti Západu, který nechce respektovat jeho politiku vůči Rusku.
Vypustil se i džin z lahve: sankce uplatňované s pomocí dolaru urychlují tendenci k zahájení dedolarizace části světové ekonomiky i když to ještě může být dlouhý proces. Hrozí periferizace Evropy v globálním měřítku, pokud se spustí v Evropě nová železná opona.
Mluví se o dalším střetu Západu s Čínou, někteří politici a experti to mají za hotovou věc. Nebyly by ale jeho ekonomické dopady ještě mnohem horší než v případě střetu Západu s Ruskem? Navíc se podle zprávy Stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum míru světový jaderný arzenál poprvé od studené války pravděpodobně zvýší. Druhá studená válka by tak mohla být ještě rizikovější než ta první.
Henry Kissinger opět pozvedá hlas. V dialogu s historikem Niallem Fergusonem na stránkách Times of London nabízí recept jak se Západ může vyhnout vstupu do druhé studené války s Čínou: potřebuje koncept spolupráce, protože nemůže vypracovat žádnou koncepci jejího zničení. Dialog je nutný. Najdou tato tvrdá slova adresáta?
Miloš Balabán, Právo