Dvě procenta HDP na obranu nestačí?
Česko bude podle zákona vydávat od příštího roku dvě procenta HDP na obranu. Plní se tak náš spojenecký závazek v rámci NATO. Příští rok půjde na obranu okolo 150 miliard korun.
Už se ale ozvaly hlasy některých politiků a diplomatů, že dvě procenta nejsou stropem výdajů, ale spíš jejich podlahou. Není ovšem spíš na místě více racionality? S desítkami miliard navíc pro obranu je nejprve nutné hospodařit efektivně. Týká se to hlavně velkých zbrojních zakázek. A tady vidíme úzká hrdla.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže se začal zabývat smlouvou ministerstva obrany na nákup bojových vozidel pěchoty CV90 od švédské firmy BAE Systems. Firma Defence Export žádá, aby úřad vydal zákaz plnění smlouvy, protože ministerstvo vozidla nenakoupila na základě zadávacího řízení. Místo toho bylo zvoleno přímé jednání se Švédskem, které vyústilo v podepsání smlouvy o pořízení 246 obrněnců za téměř 60 miliard korun.
Další komplikace v zakázce, která není příkladem transparentnosti. Nebyl zajištěn znalecký posudek a do smlouvy se nezapočítaly dlouhodobý servis a inflační doložka. Celková cena se může navýšit až na 150 miliard korun. Umožňuje zákon, aby taková zakázka neobsahovala náklady životního cyklu? Platí, že pokud se na samém začátku zadání zakázky učiní chybné strategické rozhodnutí, žádná operativa to později nenapraví.
Stále není jasné naplnění čtyřicetiprocentního podílu českého obranného průmyslu na zakázce. Pochybnosti existují i u schopnosti zajistit servis obrněnců státním podnikem ministerstva obrany VOP CZ. Vždyť podnik byl podle šetření Nejvyššího kontrolního úřadu ve většině soutěží na opravy armádní techniky nekonkurenceschopný a nabízel horší ceny než soukromá konkurence.
Otazníky zůstávají i u záměru nakoupit 24 amerických stíhaček F-35. Vláda USA stanovila maximální možnou částku pro desetiletý kontrakt, včetně nákladů na desetiletý životní cyklus na 5,62 miliardy dolarů (asi 122,6 miliard korun). Nemá být skutečnou cenou, kterou Česko zaplatí, kalkuluje se s rezervou.
Optimismu se meze nekladou. Nicméně informací o parametrech provozu stíhaček a reálných schopnostech armády je využít je ze strany obrany pomálu. O řadě problémů s provozem se paradoxně nejvíce dozvídáme z veřejných informací amerického hlavního účetního úřadu (GAO).
Nenese takový velký výdaj riziko podfinancování jiných druhů vojsk než letectva? Nemůže stačit až příliš obecné konstatování náčelníka generálního štábu Karla Řehky, že zakázka se zatím jeví jako rozpočtově zvladatelná. Český obranný průmysl také může zapomenout na možný podíl na zakázce. Ministerstvo obrany už přiznalo, že dodavatelský řetězec je skoro uzavřený a šance do něj proniknout je minimální.
V resortu obrany je stále prostor pro úspory. I se dvěma procenty HDP na obranu se musí šetřit, zvlášť ve složité situaci se státním rozpočtem. Stejně tak jako s divokými představami o jejich dalším navyšování.
Miloš Balabán, Právo