Energetické paradoxy a pasti

Fareed Zakaria napsal ve Washington Post hodně kacířská slova: "Západní lídři si musí uvědomit, že ekonomické sankce (proti Rusku) prostě nebudou fungovat v časovém rámci ve který doufají. Potřebují maximalizovat dodávky energie na světové trhy a zároveň zmírnit omezení, která poškozují západní země více než Rusko... Zima přichází a domy v Evropě nemusí mít dostatek tepla...Čas není na straně Západu".

Pro oblast energetiky to rozhodně platí. Manévr s odpojením od ruských energetických zdrojů bude hodně komplikovaný, dlouhý, drahý a plný nástrah.

V pondělí vzrostla nejistota, zda plánované opravy plynovodu Nord Stream 1 budou Gazpromu trvat avizovaných deset dní nebo zda nedojde k zastavení dodávek plynu touto cestou. Předcházel tomu spor o turbínu firmy Siemens, která je potřebná k tomu, aby plynovod fungoval. Byla poslána na opravu do Kanady, ta jí ovšem zadržela kvůli sankcím. Hrozilo tak omezení nebo dokonce odstavení přepravy plynu do Německa s nemalými ekonomickými a sociálními dopady. Výsledek se dal očekávat: Kanada výrobci udělila "dočasné a odvolatelné" povolení" - výjimku ze sankcí vůči Rusku.

Jonathan Stern z Oxfordského institutu energetických studií soudí, že když Západ ustoupil dodávky ruského plynu budou pokračovat. Ukrajina ovšem protestovala: vracení turbíny se prý rovná přizpůsobení sankcí uvalených na Moskvu "rozmarům Ruska".

Ovšem i "zelený" místopředseda Evropské komise Frans Timmermans v interview pro list The Guardian uvedl, že nedostatek energie může vést k rozvratu společnosti, občanským nepokojům. Klimatická krize teď musí podle něj jít stranou a EU se může krátkodobě vrátit k fosilním palivům.

Ukrajince je snad i možné pochopit, jenže k čemu by jim byla v zimě mrznoucí Evropa s postiženým průmyslem a společnostmi na pokraji vzpoury? Nedivme se tak, že evropské sankce se týkají ruské ropy a uhlí, nikoliv plynu.

Válka a sankce zároveň paradoxně přispívají k realističtějšímu pohledu na priority evropské energetiky. Mnozí evropští politici se bleskově léčí z iluzí o urychleném přechodu na "zelené energie" bez ohledu na fyzikální zákony. Nejde jen o to, že Německo reaktivuje provoz starších uhelných elektráren, i když to pro "zelenou" koalici není jednoduché. Nejpodstatnější je, že Evropský parlament podpořil dočasné označení jádra a plynu za zelené investice. Lze se ptát, zda by to bez války prošlo.

Pokrok v dosažení evropské energetické nezávislosti bude zásadnější ve chvíli, kdy jádro vezme na milost Německo. Nicméně tři poslední německé jaderky mají být odstaveny do konce roku...

Teď je nejdůležitější přežít zimu. Zatím jsme ujišťováni, že Evropská komise bude schopna v případě potřeby zajistit evropskou plynovou solidaritu. Podle The Economist ale musíme brát v potaz dva rizikové faktory: v Evropě není integrovaný plynový trh, každá země má svoji politiku. A pokud dojde k přerušení dodávek, solidarita může vzít za své. Platby v rublech za ruský plyn už ukázaly její meze.

Další velká evropská zkouška se tak možná rychle blíží.

Miloš Balabán, Právo