Erdoganovo tango s Putinem nabírá na síle

Téměř po roce se v Soči osobně setkali ruský a turecký prezident Vladimír Putin a Recep Tayyip Erdogan. Schůzku, která trvala tři hodiny, diplomaté připravovali několik týdnů a jejím hlavním tématem byl další osud obilné dohody, jež usnadňuje export ukrajinského obilí přes Černé moře. Kreml v červenci od dohody odstoupil a Erdogan jel do Soči s cílem vyjednat jeho návrat. Zatím se nedá říct, že by uspěl.

Moskva trvá na tom, že Západ musí nejprve zrušit sankce na její zemědělské produkty, připustit ruské banky zpět k mezinárodnímu platebnímu systému SWIFT, od něhož byly po napadení Ukrajiny odstřiženy, a také přestat blokovat vývoz ruských hnojiv na světový trh.

Chce-li Erdogan sehrát roli autority v řadě zemí globálního jihu, které jsou na dodávkách ukrajinského obilí závislé, čeká jej nyní nesnadný úkol o Putinových požadavcích přesvědčit západní spojence.

Opřít by se přitom ale mohl o zájmy středo a východoevropských zemí v čele s Polskem, jejichž zemědělcům v uplynulých měsících komplikoval život fakt, že obilí, které Kyjev nemohl exportovat přes Černé moře, proudilo ve zvýšeném objemu za nižší ceny na jejich trhy.

Bude zajímavé sledovat jakou pozici Turecko zaujme. Stojí za připomínku, že jeho obchodní výměna s Ruskem navzdory agresi sílí. Roční obchod mezi oběma zeměmi vzrostl už na 62 miliard dolarů, přičemž deklarovaným cílem je rovná stovka. Krom toho země za Bosporem nyní slouží také jako dopravní uzel pro export ruského plynu. Prostřednictvím potrubí Turecký a Modrý potok importovala Ankara od letošního ledna už 10 miliard krychlových metrů této komodity. A v neposlední řadě je pak třeba připomenout, že ruský Rosatom už nějaký ten čas staví v tureckém Akkuyu jadernou elektrárnu, jejíž první blok má být spuštěn příští rok.

Zájmy Ruska a Turecka na sebe krom toho narážejí (případně se proplétají) rovněž v Sýrii, Libyi či Náhorním Karabachu. A Recep Tayyip Erdogan dává zřetelně najevo, že by se rád vrátil do pozice moderátora rusko-ukrajinských vztahů, v čemž jej nyní zastínily iniciativy několika dalších zemí. Například Saudské Arábie, která zprostředkovala a hostila nedávné jednání v Džiddě.

Lze tak očekávat, že budoucnost obilné dohody se tento týden stane i jedním ze stěžejních témat schůzky dvaceti nejvyspělejších světových ekonomik (skupina G-20), jež se odehraje v indickém Dillí.

Miloš Balabán, Právo