Evropa je po svržení Madura ještě více zaskočená

Bleskové svržení venezuelského prezidenta Nicoláse Madura Američany Evropu zaskočilo.

Francouzský prezident Emmanuel Macron ho přivítal bez toho, aniž by zmínil, že operace ukázala nedostatek respektu USA k mezinárodnímu právu. Do Caracasu ale vzkázal, že přechod k demokracii může nejlépe zajistit její reprezentant Edmundo González, kterého považuje za legitimního prezidenta zvoleného v prezidentských volbách v roce 2024, jejichž výsledky Maduro zfalšoval ve svůj prospěch.

Jenže Trump prohlásil o venezuelské opoziční vůdkyni Maríí Corině Machadové, která získala minulý rok Nobelovu cenu míru, že vést zemi nemůže, protože nemá podporu a respekt a o Gonzálezovi se nezmínil vůbec. Pro kontrolu nad ropou demokracii nepotřebuje, spíš nějakou loutkovou vládu, klidně sestavenou i z přeběhlíků od Madura.

Další evropská těžká váha, německý kancléř Friedrich Merz se v hodnocení operace rozhodl trochu kličkovat ve stylu chytré horákyně. Prohlásil, že legalita americké operace je "složitá" a že se musí uplatňovat mezinárodní právo obecně.

Němci se tak stále snaží neztratit americkou podporu i přesto, že Merz na sklonku minulého roku jasnozřivě prohlásil, že desetiletí americké podpory evropské bezpečnosti je pryč, přičemž dnes Američané velmi agresivně prosazují své zájmy…

Nejvíc "kreativně" ovšem k Venezuele přistoupila Trumpova evropská spojenkyně, italská premiérka Giorgia Meloniová. Ta sice pochybuje, že vnější vojenská akce je cestou k ukončení totalitních režimů, jedním dechem ale dodává, že je oprávněná, pokud eliminuje obchod s drogami představující hybridní hrozbu. Tak to tu ještě nebylo.

Evropskou kakofonii a bezradnost podtrhuje i prohlášení šéfdiplomatky Evropské unie Kaji Kallasové, která chce situaci ve Venezuele "bedlivě sledovat". To se zjevně říká v momentu, když nejste v obraze a nemáte vlastní strategii.

Venezuela je nicméně pro Evropu dalším signálem z Washingtonu, že nebude v americkém zájmu váhat s vojenskými akcemi za účelem kontroly území a zdrojů. Trump už dává najevo že další na ráně jsou Kuba, Nikaragua, Mexiko, Kolumbie a také Grónsko nacházející se pod jurisdikcí Dánska, člena NATO.

Z Bílého domu přesto zaznělo, že ho chce obsadit "jakýmikoliv nezbytnými prostředky". Můžeme se pak divit, že minulý měsíc dánská vojenská rozvědka poprvé oficiálně označila USA za bezpečnostní hrozbu?

Není ale dlouhodobě udržitelné bojovat na jedné straně s Ruskem na Ukrajině bez americké podpory a na straně druhé čelit americké politice, která se po Venezuele "putinizuje" jak napsal britský list The Guardian?

Nic nenasvědčuje tomu, že by evropští lídři měli představu, jak se z této šlamastyky dostat. I když může být v sázce i osud NATO.

Miloš Balabán, Právo