Evropa se v těžkých chvílích ocitla bez lodivoda
Německý kancléř Olaf Scholz má za sebou perný týden. Celostátní protesty zemědělců proti postupnému rušení daňového zvýhodnění nafty v zemědělství a stávka na železnici částečně ochromily Německo. Potvrzuje to jeho dlouhodobé problémy. Energetická transformace se zadrhla. Zpomalil i německý byznys s Čínou, i když ta ho stále drží nad vodou. Růst nelegální migrace zatěžuje sociální systém. Ruská agrese proti Ukrajině postavila Německo do nevýhodné geopolitické konstelace.
Vše negativně ovlivňuje vnitřní politiku. Scholz většinu času tráví udržováním trojkoalice sociálních demokratů, zelených a liberálů, popularita SPD je už jen 15 procent. Napříč Německem stoupá podpora Alternativy pro Německo.
Scholz tak nemá energii na to, aby se věnoval hlouběji evropské politice. Za evropskými humny se přitom odehrávají dvě války s nejasným vyústěním, nelegální migrace je rostoucí hrozbou a v USA se může stát znovu prezidentem Donald Trump, který má k Evropě hodně odtažitý vztah. Britský týdeník The Economist ale konstatuje, že i když vyhraje Joe Biden Amerika bude postupně opouštět svou roli hlavního garanta evropské bezpečnosti a Evropa se bude muset víc postavit na vlastní nohy.
To odpovídá představě francouzského prezidenta Emmanuela Macrona o strategické autonomii Evropy. S ní ovšem naráží hlavně ve východní Evropě v čele s Polskem. Ta považuje USA za jediného garanta evropské bezpečnosti. A Macrona též omezují vnitropolitické problémy. Ekonomické reformy naráží na odpor veřejnosti, jeho popularita padá a v parlamentu nemá jeho hnutí většinu. Nezvládnutá migrace vedla i k rozsáhlým nepokojům, které v červnu minulého roku ochromily celou zemi.
Macron chce jmenováním mladého premiéra Gabriela Attala premiérem "resetovat" svoji politiku.
Německo-francouzský unijní motor tak nemůže moc fungovat. Alternativa není. Vládu krajní pravice Giorgie Meloniové v Itálii evropský mainstream příliš nebere, ve Španělsku se vláda premiéra Pedra Sáncheze drží jen díky podpoře separatistů a vlivné Nizozemsko bude možná řídit euroskeptik Geert Wilders. Naděje se vkládaly do nové polské vlády Donalda Tuska, jenže ten bude mít doma co dělat s odporem opozičního Práva a spravedlnosti.
A těžko můžeme očekávat, že úlohu hybatele evropské politiky sehraje šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová. Autoritě unijního establishmentu nepřidalo ani rozhodnutí předsedy Evropské rady Charlese Michela zběhnout do Evropského parlamentu.
Evropští lídři pohroužení do domácích problémů nemusí zvládnout plavbu v bouřlivých geopolitických vodách, což je pro Evropu, včetně Česka, varující zprávou.
Miloš Balabán, Právo