Evropské mlýnské kameny

Válka Ruska proti Ukrajině trvá už šestý týden. Kdy a jak může skončit, je zatím nejasné. Pro Západ ale zafungovala jako šoková terapie. V řádu dnů ho politicky sjednotila vůči Rusku, což překrylo i řadu nedávných sporů.

Ve chvíli, kdy Polsko absorbuje největší díl uprchlíků, se nehodí pokračovat v kritice omezování nezávislosti polské justice. Turecko, provokující Brusel i Washington snahou prosazovat navzdory spojencům svoje geopolitické zájmy, je vzato na milost kvůli podpoře Ukrajiny. I když vůči Rusku zdatně manévruje, protože si ho úplně znepřátelit nechce. Proto také může být zprostředkovatelem rusko-ukrajinských jednání o ukončení války. Viditelný byl i německý historický militární obrat. Vše korunoval jednotný sankční postup vůči Rusku.

Duch jednoty Západu ožil podobně jako po teroristických útocích 11. září 2001. Tehdy ale netrval dlouho. Jednota zmizela po americkém rozhodnutí o invazi do Iráku.

Hrozí něco podobného i ve vztahu k válce na Ukrajině? Prezident Zelenskyj to naznačil v interview časopisu The Economist. Podle něj Německo zaujalo k válce odměřený přístup, Francie se eskalaci nepřátelských vztahů s Ruskem vyhýbá (což dokládají telefonáty Macrona Putinovi, kde ho neúspěšně přesvědčuje o potřebě příměří a pomoci civilistům). Ocenil, že USA spolu s Británií hodně pomáhají. Nicméně na adresu Američanů poznamenal, že i když tlačí k pomoci Ukrajině mnoho zemí, dělají to na ukrajinský vkus pomalu. Jak vidno, úplného vděku se od Ukrajinců nedočkají...

Zelenskyj nakonec shrnuje: Každý má různé zájmy. Některým zemím dlouhá válka nevadí, protože vyčerpává Rusko, jiným zemím ano, neboť ruský trh je velký a jejich ekonomiky válkou trpí, a pak jsou tu země, které lze považovat za "přepážky" Ruska v Evropě. Zde měl na mysli Maďarsko. Premiér Orbán přitom odsoudil ruskou agresi i zvěrstva proti civilnímu obyvatelstvu, ale odmítl převoz zbraní na Ukrajinu a je na rozdíl od Polska dál na paškále u Evropské komise.

Jablkem evropského sváru je dovoz ruského plynu. Pokud na něm doslova existenčně závisí Německo, tak nelze očekávat, že se od Ruska odstřihne tak, jak chtějí třeba Polsko nebo pobaltské země. Navíc se teď ještě hraje hra vnucená Evropě Putinem ohledně plateb za plyn v rublech. Der Spiegel se ptá, kdo ztratí nervy jako první: zda Rusko, nebo Západ. Slovenský ministr hospodářství Sulík i Orbán už připustili, že tak učiní.

A pak je tu uprchlická vlna. Zatím ji zvládá hlavně východ EU. Pokud ale bude uprchlíků přibývat, může to v kombinaci s prohlubující se ekonomickou krizí vyvolat další společenské napětí. Nedá se vyloučit, že ochota pomáhat Ukrajině poklesne, což bude mít vliv i na snahy o ukončení války. Některé země mohou tlačit kvůli svým ekonomickým zájmům na nějaký kompromis s Putinem. Některé ho ale odmítnou.

Spory by pak EU oslabily. Omezilo by to prostor pro strategické úvahy, jak si počínat ve zcela nové geopolitické situaci, která na hodně dlouho radikálně změní život států a jejich občanů. Éra třicetileté hojnosti a relativní stability definitivně skončila a adaptovat se na novou éru nejistoty a nepředvídatelnosti nebude vůbec jednoduché.

Miloš Balabán, Právo