Falešná naděje

Vyjádření ministra zahraničí Jana Lipavského pro agenturu Reuters, že případný výpadek plynu z Ruska lze vykompenzovat dodávkami amerického zkapalněného plynu (LNG) vyvolala mezi českými experty údiv. Mohou být lodě s americkým LNG signálem o konci plynové závislosti na Rusku, které dnes pokrývá 38 procent evropské spotřeby? A za jakou cenu?

USA vedle Ruska nejvíce vydělaly na prudkém nárůstu cen plynu. V prosinci minulého roku se staly největším exportérem LNG, předhonily Katar i Austrálii. Dodávky plynu do Evropy vzrostly o 75 procent, takže "molekuly americké svobody", jak je nazval exprezident Trump, mohly u někoho vyvolat naději na snížení závislosti

Trump dokonce Němcům navrhl, aby se americkým LNG osvobodili od "ruského energetického zajetí". Ovšem nezajímala ho ani tak geopolitika jako komerční zájmy.

Představitelé Evropské komise, konstatovali, že cílem této strategie je přinutit Evropu ke koupi dražšího LNG. Odmítli to s argumentem, že do doby, než se stane LNG konkurenceschopný nebude Evropa platit vysokou cenu pod nátlakem.

Co to signalizuje Česku? Podle energetického analytika společnosti ENAS Vladimíra Štěpána bychom místo 8 korun za metr krychlový ruského plynu museli platit 20-25 korun za americký.

V globální energetické krizi se navíc ukázalo, že Američané ho začali dodávat masívně na lukrativní asijský trh, který platil ještě víc než Evropa. Neváhali navýšit minulý rok dodávky do Číny čtyřnásobně. Asijský trh s Čínou v čele je dvojnásobný proti evropskému.

Proto nemůže okamžitě vyjít ani "katarský manévr", tj. navýšit dodávky z Kataru do Evropy, který teď dodávkami LNG pokrývá pouhých 5 procent evropské spotřeby. Ministr energetiky Kataru Saad Al Kaabí v telefonickém rozhovoru s eurokomisařkou pro energetiku Kadri Simsonovou prohlásil, že pro Katar jsou posvátné v prvé řadě především potřeby odběratelů, kteří mají dohodnuté kontrakty, což jsou v prvé řadě asijští.

Analytik společnosti BCS Global Markets Ron Smith uvedl, že aby Evropa mohla úplně vyměnit Gazprom jako klíčového dodavatele plynu vyžádalo by si to přesměrovat do ní polovinu objemu LPG, který spotřebovává Asie. To je mimo realitu a Smith lakonicky konstatuje, že Evropa alternativu ruskému plynu nemá.

Nepochybně je to silný motiv k politickému urovnání krize mezi Západem a Ruskem.

Miloš Balabán, Právo