Gesta a lekce

Mistrovství světa ve fotbalu vyvolává vášně. Na Katar se valí vlna kritiky za porušování lidských práv.

Němečtí fanoušci protestovali rozvinutím obřích protestních transparentů.Jeden z nich hlásal, že německý fotbalový tým má "krev na botách". Mužstvo pak pózovalo před utkáním s Japonskem se zakrytými ústy.

Řada dalších týmů hodlala hrát pod vedením kapitánů s duhovou páskou na znamení solidarity s místní LGBTQ+komunitou. FIFA to zakázala a oznámila, že kapitáni, kteří zákaz poruší dostanou hned na začátku utkání žlutou kartu.

Šéf FIFA Gianni Infantino pak přilil olej do ohně, když obvinil kritiky porušování lidských práv z licoměrnosti a rasismu.

Západ podle něj nemá právo dávat Kataru morální lekce s ohledem na jeho temnou historii. "Za to, co jsme jako Evropané dělali posledních 3000 let se musíme omlouvat další 3000 let předtím, než budeme někoho učit morálce. Cítím se být Katařanem".

Jistě je to poněkud svérázný historický přístup, který má možná ospravedlnit rozhodnutí bývalého vedení FIFA o přidělení mistrovství Kataru, což mělo nepochybně byznysové pozadí s vidinou přílivu velkých peněz do pokladny asociace a snad i do kapes jeho činovníků.

Zrnko pravdy ale v Infantinově vyjádření je. Dávat přehnané morální lekce po řadě nepovedených západních vojenských intervencích na Blízkém východě je totiž trapné dávat někomu přehnané morální lekce nebo se pokoušet o dvojí metr vůči diktátorům.

Katar je autokracie, která je s demokracií na štíru, o tom není sporu.

Teď nad tím Evropská komise a evropské vlády zavírají oči, kvůli kontraktům na dodávky tolik potřebného plynu. Nemůže se ovšem zapomínat, že Katar sehrál významnou roli v tzv. "arabském jaru", především prostřednictvím vysílání televize Al-Džazíra, jež úzce spolupracovala i se západními médii.

"Jaro" se ale moc nepovedlo, stejně jako to, co následovalo po svržení Mammara Kaddífího v Libyi, čemuž Katar s vědomím Evropy i USA asistoval.

Tehdy se to jevilo jako vítaná pomoc. Teď si Evropa neví rady, co dělat s rozvrácenou Libyi, která je severoafrickým nástupištěm pro nelegální migraci.

Fotbaloví fanoušci i hráči mohou mít smysl pro spravedlnost, jenže "velká politika" tímhle moc netrpí, ač se nás mnozí západní politici snaží o tom přesvědčovat.

A katarské mistrovství může nakonec pomáhat i blízkovýchodním autokratům. Pro saúdskoarabského korunního prince Mohammeda bin Salmána je šokující vítězství saudského týmu nad Argentinou 2:1 i politickým triumfem, který doma a ve světě jistě zúročí. I katarský emír mával po saudském vítězství vlajkou pouštního království.

Miloš Balabán, Právo