Grónská sága se nebezpečně zamotává

Situace okolo Grónska dále houstne. Potvrdilo to jednání grónské ministryně zahraničí Vivian Motzfeldtové a dánského ministra zahraničí Larse Løkke Rasmussena v Bílém domě s americkým viceprezidentem J.D. Vancem a ministrem zahraničí Marcem Rubiem. "Dohodli jsme se, že se neshodneme" uvedl Rassmusen a dodal, že americký prezident trvá na "dobytí Grónska", což je "zcela nepřijatelné".

Reagoval na Trumpova slova, že "všechno co je méně, než Grónsko v rukách USA je nepřípustné." Americko-dánské vztahy se dostávají do hluboké krize.

Dánsko rozhodlo o posílených cvičeních svých ozbrojených sil v Grónsku v "úzké spolupráci a s partnery v NATO". Zapojit se do nich mají symbolicky vojáci z Německa, Francie, Švédska a Norska. Zjevně se má ukázat, že nejde jen o dánsko-americký konflikt, což ale přispívá k vnitřním tenzím uvnitř aliance. Bylo by zajímavé vědět, jak na to pohlíží ústředí NATO v Bruselu nebo velitelství spojeneckých sil v Evropě, kde mají hlavní slovo Američané.

Zároveň se na mysl vkrádá zdánlivě neuvěřitelná otázka, co by se vlastně stalo, kdyby Spojené státy napadly Grónsko třeba s odůvodněním, že stále potřebují americkou ochranu před Ruskem.

Odpověď je jednoduchá: Aliance, založená na vzájemné obraně by útok jednoho člena na druhého nepřežila. Bezpečnostní záruka USA pro Evropu by poté měla nulovou hodnotu. Rok po opětovném nástupu Donalda Trumpa do funkce amerického prezidenta už musíme přemýšlet o dosud nemyslitelném.

K čemu ale vlastně Spojené státy Grónsko potřebují? Už teď mají zcela volnou ruku k vybudování dalších vojenských základen na ostrově i ke zřízení nového protiraketového systému "Zlatá kupole". Pokud chce Trump vzácné nerosty pod grónským ledem, Kodaň v tom americkým společnostem bránit nebude. Američané si tak fakticky mohou už teď na ostrově dělat co se jim zlíbí. Kromě anexe území.

Zajímavé vysvětlení pro Trumpovo jednání nabídla francouzská politoložka Cécile Pelaudeixová v komentáři pro francouzský deník Le Monde: "Trump chce územní trofej pro svůj osobní odkaz, aby mohl neomezeně expandovat". A historik z Cornellovy univerzity David Silbey konstatuje, že pro Trumpa je myšlenka o uchvácení velkého území naplněním jeho role jako realitního makléře.

Možná ale díky tomu nemusí dojít na ten nejhorší scénář s vojenským obsazením ostrova. Připojení k USA by se mohlo odehrát dohodou nikoliv s Kodaní, nýbrž přímo s 57 tisíci Gróňany. A to s nabídkou, která se neodmítá: 100 tisíc dolarů pro každého na uvítanou (pouhých 6 miliard dolarů jako náklad pro USA) plus americké občanství a plná autonomie jako v případě Portorika.

Možná by si evropští spojenci, kteří Ameriku stále potřebují, nakonec oddechli, že to tak dopadlo. I když s nejistotou, čím je Trump příště zase zaskočí.

Miloš Balabán, Právo