Hořká írácká lekce

Před dvaceti lety 20. března 2003 byla zahájena americká invaze do Iráku bez mandátu Rady bezpečnosti OSN. Byla odůvodněna tím, že zločinný režim Saddáma Husajna vlastní a vyvíjí zbraně hromadného ničení a spolupracuje s teroristickým uskupením al-Kajdá. Nebyla to pravda. Hlavní architekti invaze prezident George Bush mladší, viceprezident Dick Cheney a ministr obrany Donald Rumsfeld chtěli dosáhnout změny zločinného režimu, která měla přinést větší stabilitu na Blízký východ a tím posílit geopolitické postavení USA v regionu.

Pokud dnes hovoříme o velké hrozbě dezinformací v souvislosti s ruskou válkou na Ukrajině, tak před dvěma dekádami nepravdivé informace o zbraních hromadného ničení a neexistující spolupráci s al-Kajdá posloužily jako alibi k použití vojenské síly.

Byly masově šířeny představiteli americké administrativy i představiteli establishmentu spojenců USA. Svůj díl viny nesla i média. Hlavním dezinformátorem se stal americký ministr zahraničí Colin Powell, který lži prezentoval jako pravdivá fakta i na jednání Rady bezpečnosti OSN 5. února 2003.

Dlužno dodat, že Francie a Německo propagandě nepodlehly a odmítly být s invazí spojovány. U nových amerických spojenců ve východní Evropě to bylo naopak. Tehdy se zrodil proslulý Rumsfeldův výrok o "staré" a "nové Evropě". Ale i v Česku to nebylo jednoznačné. Václav Havel invazi podpořil v posledních dnech svého prezidentského mandátu, jeho nástupce Václav Klaus na ní naopak hleděl kriticky.

Kdo měl pravdu se brzy ukázalo. Prezident Bush sice oznámil již 1. května 2003 z paluby letadlové lodi Abraham Lincoln, že "mise byla zakončena", jenže to bylo hodně předčasné. Američané zemi obsadili, nicméně nebyli schopni čelit guerillové válce proti nim a brutálnímu sektářskému násilí mezi sunnity a šíity.

Chybou bylo rozpuštění staré irácké armády, nová nevznikla, stejně jako profesionální policie. Místo majáku demokracie na Blízkém východě se Irák stal spouštěčem blízkovýchodní destabilizace.

Válka si vyžádala téměř půl milionu iráckých civilních obětí. Další přibývají kvůli nevyhovujícím životním podmínkám a zdravotní péči. Jeden a půl milionů Iráčanů opustilo zemi, čímž přispěli k velké migrační vlně. Země má dodnes nefunkční vládu, od roku 2018 se vystřídali tři premiéři, vládnutí ochromuje korupce.

Válka přispěla i ke vzniku Islámského státu. V roce 2014 dokonce ovládl 40 procent území, které se těžce dobývalo zpět. Šest milionů Iráčanů se kvůli tomu stalo vnitřními uprchlíky.

A dopady na USA? Mrtvých 4 500 vojáků a 30 tisíc vojáků vážně zraněných. Státní kasu stála válka podle analýz ještě do boje s Islámským státem několik bilionů dolarů, odhady se liší. Včerejší Washington Post přinesl ještě jeden nepříjemný pohled.

Cituje amerického historika Andrewa Baceviche. Ruská invaze na Ukrajinu je podle něj zločinným činem, podobně jako americká invaze do Iráku v roce 2003. "Zdá se, že Biden věří, že ukrajinská válka poskytuje místo, kde mohou Spojené státy překonat dědictví Iráku," uvedl. Zatím je ale toto dědictví stále třaskavé. Řada amerických politiků a expertů řadí válku v Iráku mezi největší zahraničněpolitická fiaska USA za celou dobu jejich existence.

Miloš Balabán, Právo