Hra s Ukrajinou

V rozhovoru pro norskou televizi NRK řekl už přesluhující generální tajemník NATO Jens Stoltenberg , že válka na Ukrajině se může vymknout kontrole a přerůst v rozsáhlý konflikt mezi Ruskem a NATO, který zasáhne celý kontinent.

"Pokud se budou věci vyvíjet špatným směrem, pak to může být opravdu hrozivé. Je tu strašlivá válka na Ukrajině. Tato válka se může stát rozsáhlou válkou, z níž vznikne obrovský konflikt mezi NATO a Ruskem. Pracujeme každý den na tom, abychom se tomu vyhnuli," uvedl šéf NATO.

Dodal, že eskalace je reálnou možností, i když věří, že se takový scénář podaří odvrátit. Později Stoltenberg uvedl, že hlavní prioritou je vojenská podpora Ukrajiny s tím, že to je jediná cesta k míru.

Aliance neustále musí balancovat. Určitě je lákavá představa bojové porážky Ruska Ukrajinou, což si žádá její stále větší podporu v dodávkách zbraní, i když už to řadu členských zemí aliance začíná vyčerpávat.

Na druhé straně ale musí vnímat reálie - jedná se o riskantní cíl. Ukazuje to mj. debata o záměrech Ukrajinců znovudobýt Krym. Washington Post napsal, že snaha o deokupaci Krymu by mohla Rusko vyprovokovat k drastické reakci, potenciálně až k použití jaderné zbraně. Proto někteří představitelé Západu doufají, že kdyby se Ukrajina Krymu vzdala, mohl by to být základ pro diplomatické ukončení války.

Část americké administrativy si zase podle vlivného amerického profesora mezinárodních vztahů Hala Brandse myslí, že nedokonalý mír je lepší než jen nepatrné riziko katastrofy.

A jaká je v této souvislosti vyhlídka Ukrajiny ohledně jejího členství v NATO? Vedení země prohlašuje, že se už země fakticky stala členem aliance a zasluhuje si získat členství v urychlené proceduře. Ukázalo se ale, že se k tomu nikdo nechystá a v mnohých západních metropolích vyvolaly ukrajinské ambice podráždění.

Většina členských zemí v čele s USA si je vědoma, že pokud by Ukrajina vstoupila do NATO, vzal by to Kreml jako další záminku k "ospravedlnění" války. A znamenalo by to také, že by země NATO musely Kyjevu přijít oficiálně na pomoc, což si hlavně ve Washingtonu, Paříži a Berlíně stěží dokážou představit, i když pobaltské země možná ano.

Nikoho tak nemůže překvapit, že na posledním zasedání ministrů zahraničí členských států NATO byl v závěrečném prohlášení pouze odkaz na čtrnáct let starý vágní slib z roku 2008, že Ukrajina by se jednoho dne mohla k alianci připojit.

Pro Ukrajinu je ale bohužel tragédií, že se s ní v podstatě hraje jen už hodně dlouho taková geopolitická hra. Slibuje se jí členství v NATO a EU, nicméně to Západ ve skutečnosti nemyslí vůbec vážně. A není pochyb, že dopady ruské války proti ní tento postoj nezmění přes všechna vzletná prohlášení západních politiků.

Miloš Balabán, Právo