Italské zrcadlo

Parlamentní volby v Itálii přinesly obrat . Čeká jí nejpravicovější kabinet v poválečné historii, získal 44 procent hlasů. Nejsilnější v něm bude strana Bratři Itálie v čele s Girgiou Meloniovou s podporou 26 procent voličů. Sekundovat jí budou se svými stranami Vzhůru Itálie a Liga veterán italské politiky Silvio Berlusconi a ambiciózní Matteo Salvini. Jejich volební zisk je ale proti Meloniové třetinový. Proto se stane první premiérkou v italské historii.

Výsledky voleb vyvolaly na Západě nervozitu. Po švédském pravicovém obratu, ve kterém sehrála velkou roli krajně pravicová strana Švédští demokraté se Itálie bere jako další příklad nástupu nacionalistických stran s hnědým zabarvením. Meloniové je hlavně připomínána její minulost v neofašistických politických uskupeních. Dokonce se objevil argument, že se fašisté opět dostávají sto let od Mussoliniho pochodu na Řím k moci. Italská levice, které ve volbách utrpěla citelnou porážku varuje i před "protizápadním obratem."

Meloniová tyto výtky odmítla. V předvolebním videoposelství ve třech jazycích uvedla, že "italská pravice odevzdala fašismus dějinám už před několika desítkami let" a ujistila, že její vláda bude pokračovat v proukrajinské politice a zůstane věrna euroatlantickému spojenectví. To je i jasný vzkaz Berlusconimu a Salvinimu, kteří dávají najevo pozitivnější vztah k Rusku.

Jaké ale jsou hlavní příčiny proč se strana, které měla před třemi lety pouhé čtyři procenta preferencí dostala na politické výsluní? Výrazně přibylo Italů, které politika v posledních letech otrávila. Jen od posledních voleb se v zemi vystřídaly tři koaliční vlády a každou z nich vedl někdo, kdo nekandidoval. Politický establishment nebyl schopen řešit věci, které Italy nejvíce trápí: neustálý pokles životní úrovně nyní znásobený energetickou krizí a neřešená nelegální migrace.

Italský novinář Federico Fabini napsal, že vzestup Meloniové umožnila "ekonomická úzkost střední třídy" a na voliče zabralo, že vyznává politiku "sociálního konzervatismu", která zřejmě vyplývá i z toho, že pochází z nuzných sociálních poměrů.

Slíbila zastropovat ceny energií, oddělit ceny plynu od elektřiny, snížit daně a navýšit podporu rodinám s dětmi. Zároveň vystoupila proti masové migraci, za obranu "přirozené rodiny" a proti "lobby LGTB". Odmítla též mezinárodní finanční kapitál a bruselskou byrokracii. Fakticky se tak vymezila proti "bankéři", bývalému premiérovi Draghimu.

Nová vláda bude méně proevropská než předešlá. Do Bruselu Meloniová vyslala vzkaz, že "skončila pohodička" a že její kabinet bude "chránit italské národní zájmy". Jistě ovšem nehrozí žádný odchod z EU a eurozóny, i když Řím bude pro Brusel konfliktnějším partnerem. Dluh ve výši 150 procent HDP nové premiérce přesto poněkud svazuje ruce.

V Itálii zjevně vidíme po Švédsku další "vzpouru voličů". A "tradiční" demokratické strany se musí sami sebe opět ptát, kde dělají chybu, když jim ubývají. Itálie jim znovu nastavuje nepříjemné zrcadlo.

Miloš Balabán, Právo