Jako z Marsu

Poradce ukrajinského prezidenta Michajlo Podoljak minulý týden prohlásil, že příměří s Ruskem není možné bez úplného stažení ruských vojsk z Ukrajiny. Dokud se tak nestane jsou ukrajinským vyjednávacím týmem zbraně, sankce a peníze. Ruská strana chce naopak porazit Ukrajince na Donbasu a zafixovat své územní zisky na jihu země.

Hrát tak s diplomatickými kartami je až nemožná mise. Přesto se o to pokouší Itálie. Podle italského deníku La Repubblica byl italským ministerstvem zahraničí vypracován plán mírového urovnání konfliktu za účasti předsedy italské vlády Maria Draghiho.

V první etapě má být vyhlášeno příměří a demilitarizována frontové linie. Ve druhé se má jednat o statusu Ukrajiny zahrnující neutralitu, vnější bezpečnostní záruky a též perspektivu vstupu do EU. Italové také navrhují plnou autonomii Donbasu se zárukami jazykových a kulturních práv, plné samosprávy a nezávislé bezpečnosti. Celý proces by uzavřela dohoda o míru a bezpečnosti upravující vztahy mezi EU a Ruskem.

Idea dohody dnes vypadá jako z Marsu. Proč se tedy Itálie o něj pokouší? Jediná možná odpověď je, že za ní stojí osobnost Maria Draghiho. Stačí si vzpomenout na další vážnou krizi, před více než deseti lety, kdy hrozilo potopení eurozóny, což mohlo torpédovat i celou evropskou integraci. Draghi tehdy zastával pozici šéfa Evropské centrální banky. Jeho výrok, že bude připraven udělat "cokoli bude třeba, aby zabránil selhání eura" se stal legendárním. Realizoval ho i v praxi svojí monetární politikou.

Draghi si nyní znovu velmi dobře uvědomuje, že se Evropa opět nachází v kritickém bodu existence. Kumulace několika krizí - bezpečnostní, energetické a potravinové- ohrožuje její stabilitu. Přes všechna vyhlášení o vůli čelit hrozbě Ruska a stanovování smělých energetických plánů do budoucna je míra evropské zranitelnosti nejvyšší od skončení studené války. Představa, že to překonají zbraně, sankce a peníze je z ukrajinského pohledu plně pochopitelná, jenže jestli to povede k nějakému zásadnějšímu posunu je velkou otázkou.

Ve hře je budoucnost Evropy. Permanentní nestabilita na jejím východě může mít dva dopady: neúměrnou vojenskou a ekonomickou zátěž ztěžující další evropský rozvoj a v důsledku toho i přesun Evropy na periferii v globálním rámci. Přemýšlet o tom, je po třech měsících ruské invaze proti suverénnímu státu až nadlidský úkol. Draghi se o to přesto pokusil, i když naděje asi není příliš velká.

Miloš Balabán, Právo