Je horší propad ekonomiky, nebo válka?

28.11.2022

Jako každý podzim je v popředí politického a mediálního zájmu státní rozpočet. Jeho výši a strukturu opozice obvykle kritizuje, včetně vojenských výdajů. Bez ohledu na to, že se poblíž naší země válčí. Opravdu může být špatný stav ekonomiky někdy větší hrozbou, než je ta vojenská? Touto problematikou se již na počátku devadesátých let minulého století zabýval vojenský Institut pro strategická studia, než jej ministr obrany Antonín Baudyš zrušil.

Tehdejší výzkum na základě analýzy historických zkušeností z plánování a rozpočtování rozvoje ozbrojených sil prokázal, že modernizovat ozbrojené síly je nejvhodnější v době ekonomického růstu nebo alespoň stability ekonomiky. Dlouhodobě by přitom mělo být dodrženo proporční dělení výdajů: finanční prostředky vynakládané na mzdy a sociální služby by neměly převýšit 50 procent, třetina by měla být určena na výcvik a zbytek na investice, zejména na modernizaci armády. Nemá smysl investovat do výzbroje, když nezbudou peníze na výcvik. Když se ekonomice daří, zvyšování vojenských výdajů nechává veřejnost většinou klidnou.

My jsme většinou toto pravidlo nedodržovali a Aliancí doporučovaná dvě procenta HDP s výjimkou vlády Vladimíra Špidly neplnili. Výrazné zvyšování vojenského rozpočtu v době vojenské hrozby nebo již probíhající války, nemluvě o dalších krizích, se ale musí bohužel často dít na úkor sociální politiky. To posiluje krajní politická uskupení a oslabuje vnitropolitickou situaci, takže může být vážnějším ohrožením než samotná válka.

Studená válka byla daleko nákladnější. Západní i východní státy vynakládaly na udržení vzájemného vojenského patu většinou více než tři procenta svého ekonomického výkonu. Uvolnění přinesla až Gorbačovova perestrojka a glasnosť, kdy svět začal odzbrojovat. To přineslo tzv. mírovou dividendu, radikální redukci armád.

Při rozdělování československé armády byla hodnota majetku armády odhadnuta na 418 miliard Kčs, která se dělila v poměru 1:2; na nás tedy připadalo téměř tři sta miliard Kčs. Od začátku samostatné existence se ministerstvo obrany zbavovalo přebytku zbraňových systémů, munice i nemovitostí, takže hodnota majetku klesala. I když jsme od té doby vynaložili na armádu v inflačním přepočtu a relativně zvýšené hodnoty naší měny téměř dva biliony korun, v modernizaci armády je co dohánět.

V personální oblasti chce armáda zvýšit počet profesionálních vojáků na dvacet sedm tisíc. Vážnější problém je v zálohách. Na začátku devadesátých let minulého století jsme měli kolem milionu průběžně připravovaných záložníků; nyní velení armády disponuje jen 4500 vojáky dobrovolných záloh, jejichž počet chce zvýšit na 10 000. Pokud jde o zbraňové systémy, armáda kromě jiných postrádá hlavně ty protiraketové. Resortu obrany v souběhu několika krizí není tedy co závidět. Podle vojenských expertů nebude například jednoduché obhájit nákup amerických stíhaček F-35 za minimálně 130 miliard korun, když nabídka ceny švédských gripenů je třetinová.

Antonín Rašek, Lidové noviny