Je možné ve válce vidět i příležitost?

05.05.2022

Realisticky smýšlející člověk se už během covidu smiřoval s tím, že ekonomický růst a trvalý blahobyt mohou rychle skončit recesí. Teď do ní dokloužeme postupně, ale natvrdo. Postcovidová obnova do starých dobrých kolejí mohla pokračovat, ale v Kremlu to viděli jinak.

Nevíme, jak dlouho budou na Ukrajině pokračovat válečné operace, a je otázkou, zda i konsolidovanější ruská ofenziva jejich tempo zvýší: spíš nikoli. Asi jediným faktem, na kterém se s Rusy shodneme, bude skutečnost, že z regionální války se stává širší geopolitický a světonázorový střet mezi Ruskem a Západem. Zatlačit Rusy mimo území Ukrajiny se však podaří už sotva, navzdory masivní vojenské pomoci zvenčí. Musela by být mnohem rozsáhlejší a dát ukrajinské armádě schopnost převzít iniciativu a dosáhnout strategického průlomu, což je - na rozdíl od efektivní obrany - úplně jiná disciplína.

V klidu nás nemůže nechat ani to, že ruská vojenská síla se s pokračující válkou vyčerpává, a to zásadně a na roky dopředu, protože výkonnost ruského vojensko-průmyslového komplexu bude ještě nižší než před uvalením sankcí. Rusko nechce, a hlavně nemůže konvenčně ohrozit státy NATO a EU jako celek. Vážně míněný vstup Finska a Švédska do Aliance je však citlivým indikátorem, že jisté "červené linie" už byly překročeny. Prostor pro eskalaci zůstává - a je to prostor nejen ke katastrofě s použitím jaderných zbraní, třeba kvůli bezvýslednosti konvenčního boje, ale i prostor ke střetům v Pobaltí nebo v Arktidě, kde už roky roste napětí mezi Ruskem a čtyřmi státy NATO: Dánskem, Kanadou, Norskem a USA.

Pro Česko žádné dobré zprávy. Náš dodavatelsko-průmyslový model projde otřesem nedostatku a zdražování všeho: vstupních surovin i dovážených komponent, energií i práce. Jsme odsouzeni k ekonomickému propadu a sociálním nepokojům?

Automobilový průmysl jako dosavadní tahoun ztrácí dech, což naznačil už covid. Nic tak velkého jej v ekonomice nenahradí. Máme však mezi rostoucími odvětvími favorita, který může specificky těžit z celé mizerie: průmysl pro obranu, letectví a vesmír.

Je mnohem rozmanitější a pružnější. Tvoří ho gigantické holdingy i startupy. Česko se už vrátilo do pozice zbrojní velmoci. V Evropě je považováno za nastupující kosmickou mocnost. Vyrábí nejen "železo", pro které už kdysi náhle zcela ztratilo odbyt, ale dnes i špičkové technologie, software, a míří k tomu nejcennějšímu: jejich integraci do větších a ucelených systémů. Rozmanitost a šíře této produkce je podivuhodná. Navíc se z Česka vyváží do celého světa - a závislost na Rusku je zde prakticky nulová.

Ne, vládní výdaje na armádu a zbrojení naši ekonomiku opravdu nespasí. Ale západní svět i velká část toho "nezápadního" stojí o chytrá a kvalitní průmyslová řešení. Jestli válka nabízí Česku a pracujícím lidem aspoň nějakou a dílčí příležitost, je právě v tomhle.

Libor Stejskal, MF Dnes