Jedenáct hodin a čínská dilemata

Německýkancléř Olaf Scholz uskutečnil v pátek jedenáctihodinovou návštěvu Pekingu. Oficiálním důvodem byla striktní protipandemická opatření. Scholz měl výsadu být prvním západním státníkem se kterým se setkal čínský lídr Si Ťin-Pching po svém opětovném zvolení do nejvyšší stranické funkce na nedávném sjezdu KS Číny. Si k tomu řekl, že "Čínská lidová republika a Německo jsou přední velmoci s vlivem (na mezinárodní scéně). V době změn, kdy vidíme chaos, by naše země měly spolupracovat ruku v ruce." Zároveň navrhl Scholzovi posílit spolupráci obou zemí na pozadí změn a otřesů ve světě.

Kancléř nicméně před svojí cestou zveřejnil v deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung novou strategii vůči asijské velmoci, která by měla být považována za "systémového soupeře." Má dojít ke snižování přílišné ekonomické závislosti, např. v oblasti dovozu některých důležitých surovin nebo technologií, i když by neměly být zpřetrhány ekonomické vztahy. Jedním z argumentů pro novou politiku vůči Číně, na kterou tlačili hlavně zelení je i zkušenost s Ruskem - surovinová závislost na něm se po invazi na Ukrajinu ukázala být značným rizikem.

Korigovat vztahy s Čínou není jednoduché. Německý export do Číny dosahuje ročně téměř 72 miliard eur, import z Číny činí téměř 126 miliard eur. V Číně působí pět tisíc německých firem a 1,1 milionu pracovních míst v zemi závisí od byznysu s ní. Sekundárně to má vliv i na českou ekonomiku s její závislostí na německé.

Podle šéfa Německé obchodní komory v Pekingu Jense Hildebrandta je propojení německé ekonomiky s Čínou značné, včetně dovozu strategicky důležitých komodit jako jsou lithiové baterie a kovy vzácných zemin. Ty jsou klíčové k uskutečnění přechodu k obnovitelným zdrojům energie. Hildebrand zároveň upozorňuje na další aspekt spolupráce s Čínou: řada německých firem na čínském trhu testuje využívání nejnovějších technologií, než je uplatní na světovém trhu. Nepřekvapilo, že Scholze doprovázela desítka vrcholných manažerů předních německých firem, jako je Volkswagen, BMW, chemická firma BASF, farmaceutická společnost Bayer nebo Deutsche Bank.

Úzké německo-čínské vztahy se ale příliš nezamlouvají ani USA, které považují Čínu za svého hlavního geopolitického vyzyvatele. Jenže i čínsko-americká ekonomická provázanost je též enormní - vzájemný obchod se má letos přiblížit hranici 700 miliard dolarů.

Oddělování od Číny má meze. Úplně se od ní odříznout nelze, stěží je představitelné vzájemné ekonomické zničení. Evropští politici musí řešit nelehké dilema mezi snižováním nadměrné závislosti na Číně a udržením ekonomické prosperity.

Thomas Haldenwang, šéf německé kontrarozvědky při slyšení v Bundestagu varoval: "Rusko je bouře, Čína klimatická změna. Smršť se přežene, klimatická změna zůstane." Politikům ale nezbyde než se s tím popasovat. Musí totiž vnímat slova bývalého předsedy Mnichovské bezpečnostní konference Wolfganga Ischingera v listu Die Welt: "Odvrácení se od Číny? Jestli tu chceme masovou nezaměstnanost, tak prosím."

Miloš Balabán, Právo