Jen důvěra nestačí

Nejen mezi českými politiky ale i experty se objevují pochybnosti, zda se podaří naplnit cíle projektu Green Deal a dospět tak rychle k zelené a bezemisní Evropě. Někteří odborníci upozorňují, že k tomu ještě dnes nemáme adekvátní technologie a zdroje. Je i otázkou, zda se je vůbec podaří vytvořit.

Utáhnou obnovitelné zdroje plánovaný strmý nárůst elektromobility? Jak se vyrovnáme s energetickou náročností výroby baterií a skokovým růstem emisí při jejich výrobě? Jak je budeme likvidovat? Ke škodě věci se o těchto naléhavých tématech málo diskutuje. Důvod ke znepokojení fakticky potvrdila ve svém interview pro Právo a Novinky eurokomisařka Věra Jourová.

"Zelená dohoda je svým způsobem založena na důvěře v to, že technologie pokročí, že tím, že někam nasměřujeme investiční peníze pomůžeme vývoji nových technologií, které nás přinesou do ideálu čisté Evropy. My tam právě do toho období, které nás čeká dáváme různé milníky, kdy se budeme znova a znova dívat na pravidla, jestli to sedí, jestli je to technicky proveditelné a jestli máme už k dispozici takové technologické možnosti, které umožní v té trajektorii setrvat"

Jourová má velkou důvěru v to, "že budeme mít technologie a inovace, které nám pomohou z obrovské (energetické) krize."

Důvěra je dobrá věc, jenže naplánovat smělé milníky, vydat na to stamiliardy eur a nemít v ruce realistickou představu co je možné a co je spíše až utopické, je riskantní. Jsme teprve na počátku a už vidíme co to udělá, když najednou nefouká vítr. Německo odstavuje jaderné elektrárny bez představy, co výpadek nahradí. Nevytváří právě to krize, kterým by se dalo se zdravým rozumem vyhnout?

Nemluvě o tom, že gigantický experiment bez velmi důkladného propočítání sociálních dopadů, třeba ve formě násobného růstu cen energií, může vést ke společenské radikalizaci s neblahými následky pro už tak oslabenou liberální demokracii.

Jourová si také pochvalovala, jak je dobře, že se podařilo uznat jádro za dočasný čistý zdroj energie. Jenže nelze přehlédnout paradox: dočasně se povoluje technologie u které víme, že je reálná a uchopitelná, nikoliv nějaká "možná budoucí". A navíc EU dá dohromady do půlky století pár jaderných elektráren, resp. jaderných bloků jen v potu tváře. Jeden bude uveden do provozu ve Finsku, Polsko jich plánuje šest, pak je tu maďarský Paks, naše Dukovanya snad i Temelín, s něčím počítá i Nizozemí.

A mezitím svět neřešící taxonomii uhání vpřed. Rusko staví čtyři reaktory, Japonsko (po Fukušimě!) jedenáct a "dílna světa" Čína 139. Nepřestává být Evropa v této špičkové technické disciplíně konkurenceschopná, protože dogmata zvítězila nad realitou?

Cesta k zelené bezemisní Evropě se zatím zdá být až příliš jednostranná. Mohli jsme se přitom v Evropě už párkrát přesvědčit, jak jednostrannost vedla i k tragickým koncům.

Miloš Balabán, Právo