Kazachstánský rébus

10.01.2022

Dění v Kazachstánu přitahuje celosvětovou pozornost. Je to přirozené s ohledem na význam nejsilnější středoasijské země, která disponuje velkými zásobami nerostných surovin, ropy, plynu a též uranu, což je strategická komodita globálního významu. Kazachstán ho vytěžil v roce 2018 21 705 tun, což je mnohem více než těží Kanada s Austrálií dohromady. Země sousedí s Ruskem a s Čínou, které mají v zemi své politické, ekonomické i bezpečnostní zájmy.

Rusko např. využívá důležitý kosmodrom Bajkonur a Kazachstán je významnou tranzitní zemí pro čínský projekt hedvábných stezek, nemluvě o angažovanosti v těžbě surovin.

Nestabilita vyvolaná vnitřní revoltou by mohla zamíchat i globální geopolitikou. Jejím spouštěčem se stalo dvojnásobné zdražení zkapalněného ropného plynu, na který jezdí 70-90 procent aut v zemi. Tím přetekla číše nespokojenosti s režimem, ve kterém ze surovinového bohatství nejvíce profituje bývalý prezident Nazarbajev a jeho klan. Zemi vládl téměř tři desítky let, a i po odchodu z funkce zůstal nejmocnější figurou v zemi.

Většina Kazachů ale žije spíše ze dne na den. Jak poznamenal Financial Times růst cen energií v zemi s velkými ropnými zásobami je výbušným politickým rizikem (i když zároveň poznamenal, že totéž může platit i pro země demokratické, nepochybně v konfrontaci s "utrženými" cenami energií).

Bezprostřední příčina protestů je známa, nicméně jak už to v zemích s koncovkou - stan bývá, širší kontext může být složitější. O tom se Západ nedávno přesvědčil v Afghánistánu,

Revolta mohla posloužit jako nástroj k "vnitřnímu převratu". Jak jinak interpretovat bleskové odstavení Nazarbajeva z funkce šéfa vlivné bezpečnostní rady prezidentem Tokajevem hned v počátku protestů? A Nazarbajev i se členy své rodiny podle všeho už opustil zemi.

Protesty se ale mohly stát "oknem příležitostí" i pro radikální islamistické skupiny, které v zemi působí i když jsou zakázané. Zřejmě právě na ně mířila slova prezidenta Tokajeva o teroristické hrozbě, které Kazachstán čelí.

Pro Tokajeva je tak ke zvládnutí situace v zemi zásadní ruská vojenská podpora, která přišla skrze Organizaci smlouvy o kolektivní bezpečnosti. Může to ovšem být začátek konce "politiky balancování" mezi Ruskem, Čínou a Spojenými státy, o které se pokoušel Nazarbajev. Příkladem budiž jeho přijetí Donaldem Trumpem v Bílém domě v roce 2018 i koncese na těžbu ropy americké transnacionální společnosti Chevron, které byznys v Kazachstánu přináší desítky miliard dolarů.

Ani Američanům by tak nemusel úplně vyhovovat kazachstánský chaos i když by eventuálně sloužil k oslabení ruského a čínského vlivu v Eurasii. Jak poznamenal Mehmet Ali Güller v tureckém listu Cumhuriyet USA nemohou z Kazachstánu udělat Ukrajinu.

Co bude dále? Tokajev chce podle projevu ze 7.ledna masám nabídnout "cukr" v podobě reforem, jež mají zlepšit jejich postavení a na druhé straně uplatnit "bič" vůči nepřátelům režimu. Řešit kazachstánský rébus nebude snadné. 

Miloš Balabán, Právo