Kdo nakonec vyšle vojáky na Ukrajinu?

I po aljašské schůzce amerického prezidenta Donalda Trumpa s ruským prezidentem Vladimírem Putinem je perspektiva ukončení války na Ukrajině stále zamlžená.

K rychlému jednání Putina s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským pod patronací Trumpa asi nedojde, i když ten kvůli tomu ruskému lídrovi volal během schůzky s evropskými politiky v Bílém domě.

Rusové chtějí jednání podle ministra zahraničí Sergeje Lavrova "důkladně připravit". Američané to zřejmě akceptují. Viceprezident J.D. Vance prohlásil, že USA souhlasí s tím, aby se hlavní detaily mírového urovnání, včetně bezpečnostních záruk a územních otázek dohodly předem. Na druhou stranu chce Zelenskyj přijít na jednání s bezpečnostními zárukami Západu.

Sám Západ ale o nich jasno nemá. Idea, že se na Ukrajinu může vztahovat článek 5 Severoatlantické smlouvy o vzájemné pomoci bez jejího členství v NATO, se u Američanů a koalice ochotných nesetkala s pochopením. Stejně jako návrh italské premiérky Giorgie Meloniové že by NATO poskytlo Ukrajině v případě dalšího útoku Ruska vojenskou pomoc do 24 hodin. Povinné dodání vojenské síly je politicky neprůchodné.

Spousta otázek panuje i kolem vyslání takzvaných reassurrance forces, tedy "uklidňujících sil" k podpoře míru z armád NATO. Jaké by byly podmínky nasazení? Jak by reagovaly na své napadení? Kdo bude jejich vyslání platit? Nezkomplikuje to jednání o míru, když Kreml s jejich rozmístěním na Ukrajině nesouhlasí?

Web Politico soudí, že je Francie a Británie nakonec nevyšlou kvůli oslabení prezidenta Emmanuela Macrona a premiéra Keira Starmera, neboť oba se potýkají s vnitropolitickou nestabilitou. Němci vzkazují, že mají své vojáky v Litvě a že poslat další na Ukrajinu nehodlají. Poláci vyslání odmítli.

Američané se přitom na Ukrajině už angažovat nechtějí. Pokud by evropským silám poskytli vzdušnou podporu nechají si za ni zaplatit. Ostatně už nyní americké zbraně pro Ukrajinu musí platit Evropané. Na konflikt za nejvýchodnější hranicí NATO už Spojené státy pohlíží jako na obchodní transakci.

J.D. Vance vzkázal Evropanům, že musí převzít lví podíl nákladů na zajištění bezpečnostních záruk pro Ukrajinu protože "je to jejich kontinent, je to jejich bezpečnost a prezident Trump se vyjádřil velmi jasně - budou tady muset zabrat."

Web eurointelligence.com popsal současnou situaci dost drsně: časy se mění, dosud platilo, že USA jsou spojencem Evropy a Rusko je pro oba společným protivníkem. USA pod vedením Donalda Trumpa však už nejsou spojencem, kterého Evropa kdysi měla, a Rusko už není americkým nepřítelem číslo jedna.

Evropa si s novou realitou neví příliš rady bez ohledu na silná prohlášení z Bruselu, Berlína, Paříže nebo Londýna. A tušit to musí i prezident Zelenskyj.

Miloš Balabán, Právo