Když Evropa mluví o migraci, ozývá se kakofonie

Namátkové kontroly na hranicích, které mají eliminovat pronikání nelegálních běženců na naše území budou pokračovat. A i když ministr vnitra Vít Rakušan hovoří o tom, že tranzitní migrace u nás objektivně klesla, situace v okolních zemích velí k opatrnosti.

Na slovensko – polských hranicích se ve srovnání s loňskem zvýšil počet uprchlíků sedminásobně, některá slovenská města, kvůli jejich přílivu vyhlásila mimořádný stav. A migrační tok nejspíše pokračuje i přes Česko, soudě alespoň podle faktu, že v Německu požádalo do září o azyl 251 tisíc lidí, což je více než za celý minulý rok, kdy jich bylo 244 tisíc. Spolková policie už vyjádřila i obavu, že se s nelegálními migranty mohou do Německa dostat i teroristé v souvislosti s konfliktem mezi Izraelem a teroristickým hnutím Hamás. Vnější hranice Unie je přitom stále děravá.

S evropským paktem, který měl sloužit jako nástroj ke zvládání migrace řada zemí nesouhlasí. Existují obavy, že jeho krizová část by v sobě mohla ukrývat povinnost pro členské země azylanty přijímat, pokud by došlo na nejhorší. Český velvyslanec v Bruselu se při projednávání dohody "jen" zdržel hlasování, maďarský premiér Viktor Orbán ale rovnou začal vést řeči o znásilňování

Jiskří to mezi Římem a Berlínem. Italská premiérka Giorgia Meloniová si stěžuje, že lodě německých nevládek vozí uprchlíky zachráněné ve Středomoří do italských přístavů, místo do Spolkové republiky. Jenže ta už je migranty zahlcená natolik, že kancléř Olaf Scholz avizuje přísnější pravidla, která je umožní častěji vracet, přijdou-li ze zemí označených za bezpečné, zpátky.

Praxe ale za slovy dost pokulhává. Terorista, který v Bruselu zavraždil dva švédské fotbalové fanoušky pobýval v zemích Evropské unie nelegálně deset let – a za celou dobu se jej nepodařilo dostat pryč. Ve Francii evidují zpravodajské služby přes dvacet tisíc nebezpečných islámských radikálů, ale teprve po vraždě učitele Dominique Bernarda islamistickým útočníkem se budou úřady zabývat jejich detailnějším prověřováním a vyhošťováním.

Zpřísnění návratové politiky by se mělo stát jednou z unijních priorit, zaznělo minulý týden na jednání evropských ministrů vnitra v Lucemburku. Zatím se ale v reálu prakticky nic neděje, což na starém kontinentě nebezpečným způsobem čeří voličské nálady – jak dokumentuje například růst popularity krajně pravicové Alternativy pro Německo.

Migrační kakofonie ochromuje schopnost sedmadvacítky řešit řadu dalších ekonomických a bezpečnostních problémů. Což se stává zvlášť palčivým v čase agrese Ruska proti Ukrajině a eskalace násilí na Blízkém východě. Nepřijdou-li po slovech z Lucemburku i konkrétní činy, bude hůř.

Miloš Balabán, Právo