Klimatická Pandořina skříňka

Místopředseda Evropské komise Frans Timmermans oznámil, že hodlá tuto pozici opustit a kandidovat v předčasných nizozemských parlamentních volbách na premiéra v čele koalice sociálních demokratů a zelených. Rozhodne se o tom v srpnu. Timmermans soudí, že jeho reputace jako "hlavního zeleného muže Evropy" může sociálním demokratům pozvednout podporu voličů, která v minulých letech klesala.

Je to odvážný záměr. Stačí si vzpomenout na silný odpor nizozemských farmářů, kteří se tvrdě postavili proti vládním krokům k boji s klimatickou změnou. Plán kabinetu premiéra Rutteho počítal s tím, že vláda nařídí zemědělcům používat méně hnojiv a snížit stavy hospodářských zvířat, což mělo vést k omezení emisí dusíku. Vyvolalo to bouři nesouhlasu.

A výsledek? Protestní hnutí farmářů (BBB) opanovalo březnové regionální volby, když vyhrálo v osmi ze dvanácti provincií země. Zisk dvaceti procent hlasů dává hnutí šanci stát se významnou parlamentní stranou a Rutteho vláda svoje plány pozastavila. Šéfka BBB Caroline van der Plasová se už nechala slyšet, že se na volební střet s Timmermansem těší.

Nizozemský příklad ukazuje, že snaha o urychlení některých cílů klimatické politiky bez realistického odhadu jejich dopadů na životní úroveň občanů je politicky riskantní. Když k tomu přidáme, že možnosti vzývaných obnovitelných zdrojů energie jsou zatím limitované a že nové technologie výroby energie určitě nepřijdou tak rychle, jak se předpokládalo, může to časem vyvolat ještě silnější společenský odpor. Výrazně chybí na evropské úrovni objektivní sociální audit přechodu na bezuhlíkovou ekonomiku.

Otevírá to i politickou Pandořinu skříňku. Kritika environmentální politiky Unie je už částí agendy krajně pravicových stran v Evropě. Alternativa pro Německo (AfD) kritizuje vládu nejen za její přístup k migraci, ale i za vysoké náklady spojené s přechodem k novému energetickému modelu. Hlavním terčem jsou zelení: jejich úsilí o opuštění využívání fosilních paliv označují za "ničení Německa". Sluchu se jím dostává hlavně ve východním Německu. Že taková politika zabírá svědčí i stoupající preference AfD, které již přesáhly v celostátním měřítku 20 procent.

Podobně postupuje francouzské Národní sdružení. Marine Le Penová pravidelně zvedá na veřejnosti otázku růstu cen, který je vyvolán dopady nové environmentální politiky vlády.

Potenciál lidové nespokojenosti ve Francii přitom už ukázaly protesty hnutí "žlutých vest".

Ani Česko nemusí být imunní vůči sílící nespokojenosti s environmentální politikou.

Co třeba udělá s českou společností fakt, že už v blízké budoucnosti podle analýzy ČEPS nebudeme při výrobě elektřiny kvůli Green Dealu soběstační a budeme ji muset dovážet?

Klimatická politika se vedle nelegální migrace stává dalším horkým tématem jak řady národních voleb v členských zemích EU, tak i voleb do europarlamentu příští rok.

Miloš Balabán, Právo