Klimatická skepse i klimatické paradoxy
Máme za sebou nejteplejší rok v historii a řadu klimatických katastrof v podobě devastujících letních požárů. Na 28. celosvětové klimatické konferenci OSN, která tento týden skončila v Dubaji, se o tom hodně mluvilo.
Urgentnost klimatické agendy je ovšem nyní zastíněna ruskou válkou proti Ukrajině a dalším konfliktem na Blízkém východě mezi Izraelem a teroristickým Hamásem. Zelená politika začíná ztrácet podporu i v Evropě, kvůli negativním dopadům na životní úroveň občanů. Vyvolává odpor i v zemích, které patří mezi zelenou avantgardu. Potvrzuje to výsledek voleb v Nizozemsku, kde zvítězila nejen protiimigrační, ale též klimatickoskeptická strana Geerta Wilderse.
Na pařížské klimatické konferenci v roce 2015 došlo k dohodě o omezení růstu globální teploty v tomto století o 2 °C ve srovnání s předindustriální úrovní. Jenže globální spotřeba ropy a plynu roste, stejně jako emise, i přes to, že došlo k významnému nárůstu kapacity větrné a solární energie. Planeta je teplejší o 1,1–1,2 °C, než byla před průmyslovou revolucí, do konce století vědci předpovídají oteplení o 2,4 °C.
Ve snižování emisí by jistě mohl pomoci rozvoj jaderné energetiky, na což v Dubaji upozornil i premiér Petr Fiala, nicméně tomu brání odpor vůči ní některých vyspělých zemí i finanční náročnost výstavby.
Dosáhnout na dubajské konferenci zásadního průlomu mezi téměř 200 zeměmi s různými politickými a ekonomickými zájmy nebylo reálné. Mohlo by k němu dojít jen užší spoluprací v klimatické politice mezi třemi největšími světovými znečišťovateli – Čínou, USA a Evropskou unií. Tomu ale brání vzájemné politické a bezpečnostní animozity a soupeření. Konference se neúčastnili ani klíčoví světoví lídři – americký prezident Joe Biden a čínský prezident Si Ťin-pching.
Nelze přehlédnout ani dubajské paradoxy. Na konferenci dorazilo 80 tisíc účastníků – letecky s velkou uhlíkovou stopou. Hostitelem konference byly Spojené arabské emiráty, sedmý největší světový producent ropy a významný producent zemního plynu. Diskusi o budoucnosti fosilních paliv a jejich omezování tak předsedal Sultán Džábir, ministr průmyslu země, která má zájem na pokračující těžbě uhlovodíků.
Emiráty to zjevně chtějí přebít štědrým příspěvkem 100 milionů dolarů do nově zřízeného fondu na pomoc chudším zemím nejhůř postiženým změnami klimatu. Celkem se v něm má sejít od bohatších zemí do roku 2025 40 miliard dolarů s tím, že pak má být částka navýšena až na 100 miliard dolarů. Jenže podle OSN budou chudé země na klimatická opatření potřebovat minimálně téměř 400 miliard.
Není to málo, ovšem srovnejme to jen s globálními výdaji na zbrojení, které minulý rok dosáhly úrovně 2,24 bilionu dolarů. Globální priority jsou prostě zatím nastavené jinak.
Miloš Balabán, MF Dnes