Kouřová clona kolem obrněnců

05.05.2023

Nekonečný příběh se zakázkou na pořízení 210 bojových vozidel pěchoty pro armádu za 52 miliard korun není stále uzavřen. Smlouva mezi ministerstvem obrany a výrobcem – švédskou zbrojovkou BAE Systems musí být podepsaná do konce června, aby byla zaručena zmíněná cena. Vyjednávání však obrana zahalila "kouřovou clonou."

Ze zakázky by se mělo vrátit českému průmyslu 40 procent, tj. 20 miliard, je ale otázka, zda tomu tak opravdu bude. Na rozdíl od minulých velkých zbrojních akvizic, kdy před podpisem hlavního kontraktu byly schváleny dohody o účasti českého průmyslu, u obrněnců tomu tak není.

Obranu navíc k uzavření kontraktu tlačí čas a hrozí, že dojde pouze k formální operaci, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. To znamená, že ze Švédska k nám doputují jen sady obrněnců, které se smontují a doplní o některé komponenty českých firem a celé se to vykáže jako podíl českého průmyslu. Nehrozí tak, že přidáme do našeho průmyslového portfolia další jednoduché montovny, které nepřinesou přidanou hodnotu?

Toto lze považovat za zásadní problém. Ministryně obrany Jana Černochová nicméně otevřela v rozhovoru na Novinkách.cz jiné téma. Podle ní licenci na výrobu BVP musí držet stát nebo státní podnik, aby nebyl resort vydíratelný. Jsou to silná slova. Představa, že by něco takového bylo možné, protože je to trestné, je dost děsivá. Neevokuje to spíš nedůvěru ministryně vůči soukromým zbrojařským firmám? Právě ty zajistily většinu české zbrojní pomoci Ukrajině, kterou ministryně ráda veřejně prezentuje

Udělení tzv. licence státnímu podniku VOP Nový Jičín ovšem neznamená nic jiného, než že bude "spotřebována" pouze na 210 švédských BVP pro naši armádu. Dál se licence neupotřebí. Jednou se to už stalo, když státní podnik před lety pouze smontoval bez jakéhokoliv následného efektu devadesát obrněných vozidel Pandur.

Udělení licence privátnímu sektoru, který už není nepopulární, nýbrž státem v jiných případech vítaný, může přinést podstatně větší efekt: rozvoj další výroby s možností exportu obrněnců zákazníkům v zahraničí. Podobné příklady existují, vrací se tím nemalé peníze zpět do české ekonomiky.

V krizi veřejných financí je třeba hledat cesty, jak snižovat deficit. A pokud ministryně obrany dokázala prosadit, že stát bude vydávat od příštího roku dvě procenta HDP na obranu, což je zhruba 150 miliard korun ročně, musí zároveň dbát i na jejich částečnou návratnost. Zvlášť když minulý měsíc skončil státní rozpočet se schodkem 200 miliard korun, což je největší schodek od vzniku České republiky.

Miloš Balabán, Právo