Kritický rok

Na počátku třetí dekády století se Evropa střetává s nebývalou kumulaci krizí. Evropou nejprve silně zamávala pandemie covidu. Virus dokázal zcela převrátit zažité vzorce chování a vykolejit fungování společnosti a ekonomiky a také zpočátku narušit evropskou jednotu. Přinesl oběti na životech a velké finanční ztráty. K jejich umoření se Evropa musela výrazně zadlužit. Teď se nám zdá, že pandemie je už za námi. Opětovný pruský nárůst nakažených covidem v západní Evropě je ale varující.

Pandemie jako veřejné téma ovšem skončila 24. února, kdy Rusko napadlo Ukrajinu. Nepředstavitelná horká válka se přetavila v realitu a jedním tahem obnažila několik velkých evropských deficitů. Selhala evropská politika a diplomacie jako nástroj, který má předvídat a odvracet konflikty. Nedostatečná vojenská kapacita Unie stále spoléhala spíš na měkkou moc. Evropa je energeticky zranitelná kvůli značné závislosti na ruském plynu. To ale vyplývá z politiky většiny vlád preferujících relativně laciná řešení v energetické politice.

V březnu měla EU řešit svůj "Strategický kompas". Měl to být nástroj, jak učinit z EU relevantního poskytovatele mezinárodní bezpečnosti, což by posilovalo její strategickou suverenitu. Teď jde spíš o to, jak, a zda vůbec, může Evropa manévrovat v měnící se geopolitické situaci s novou studenou válkou a možnou novou železnou oponou na své východní hranici za níž bude nepředvídatelné Rusko. Lze úplně vyloučit i velkou válku?

Unie musí rychle měnit kurs. Náhlé probuzení nejlépe charakterizuje rozhodnutí Německa okamžitě zvýšit výdaje na obranu o 100 miliard eur. Jenže pokud armádu země dlouhodobě zanedbává, bojeschopnější nebude přes noc. Zbytek Evropy na tom není o mnoho lépe.

To samé platí o energetické politice. Hodně ideologický Green Deal se náhle střetává se surovou realitou. Prioritou je zbavit se závislosti na ruském plynu. Jenže to také nepůjde přes noc i když se už vyhlašují další smělé milníky. Němci zatím říkají, že bez ruského plynu by nastal v jejich zemi rozvrat.

Všechny tyto strategické záměry se zároveň musí naplňovat v kontextu prudce stoupajících cen energií a dalších důležitých surovin pro průmyslovou výrobu, narušení globálních dodavatelských řetězců a při zvládání obří uprchlické vlny z Ukrajiny.

Zajištění společenské koheze v celé EU se stává strategickou otázkou, která může rozhodovat o jejím přežití. Vedoucí představitelé EU si přitom nemohou dělat iluze: Putinova invaze bude mít trvalé ekonomické dopady.

Zakladatel evropské integrace po II. světové válce francouzský politik Jean Monnet napsal, že "Evropa bude utvářena v krizích". Několikrát k tomu v uplynulých 65 letech od vzniku Evropského hospodářského společenství skutečně došlo. Jenže ještě nikdy nebyl počet krizí s jejich hloubkou a provázaností v jednom momentu tak velký. Letošek rozhodne o dalším osudu Evropy. 

Miloš Balabán, Právo