Krizové domino

13.01.2023

Světový potravinový program varuje před "ohnivým kruhem" hladu, který svírá severní Afriku, Sahel, Ghanu, Středoafrickou republiku, Jižní Súdán, Africký roh, Sýrii, Jemen, Pákistán a Afghánistán. Žije v nich většina obyvatel světa, kteří trpí hlady.

V roce 2019 jich bylo 135 milionů, letos už je to 345 milionů. V Somálsku čelí statisíce lidí hladomoru a téměř polovina obyvatel bez humanitární pomoci nemusí přežít.

Humanitární katastrofu eskalují tři vzájemně propojené faktory: ruská válka na Ukrajině, globální ekonomické otřesy a dramatické změny klimatu.

Výpadky v dodávkách obilí z Ukrajiny představují pro řadu potravinově ohrožených zemí obrovský problém. Dlouholeté sucho v Africe pak likviduje zdroje obživy pro miliony lidí. Totéž se letos stalo kvůli obřím záplavám v Pákistánu. Situaci zhoršují i energetická a ekonomická krize a globální dopady ekonomických sankcí proti Rusku.

Rostou ceny motorové nafty a hnojiv, což vede k růstu nákladů na zemědělskou produkci. Existují i vážné problémy s její dopravou na trh. Inflace zároveň prudce zvyšuje výdaje na humanitární pomoc. Dodatečné provozní náklady Světového potravinového programu by dřív nasytily čtyři miliony lidí za měsíc.

Navíc čtyřiapadesát rozvojových zemí nejen s nízkými ale i středními příjmy sužuje podle Rozvojového programu OSN dluhová krize. Je to velmi závažný problém s ohledem na fakt, že v nich žije přibližně 1,5 miliardy obyvatel, přičemž polovina z nich v extrémní chudobě. 28 zemí je ohroženo změnou klimatu.

Jaké šance na rozvoj mohou mít např. Keňa, Etiopie nebo Somálsko, když se jejich dluh západním zemím mezi lety 2012-2020 ztrojnásobil z 20,7 na 63,3 miliardy dolarů?

Dluhové krize mohou mít velmi vážné ekonomické a politické důsledky. Minulý rok jsme to mohli vidět na Srí Lance, kde se stát a ekonomika zhroutily. Vláda dokonce vyzvala občany k emigraci.

Těžká finanční situace většiny rozvojových zemí nevěstí nic dobrého ve vztahu k programu OSN pro udržitelný rozvoj do roku 2030. Naopak se čeká, že rozvojový svět bude čelit ještě větší chudobě a tím i nedostatečnému přístupu ke vzdělání, čímž se vytváří začarovaný kruh.

Spojené státy a Evropská unie si musí víc uvědomovat úzkou provázanost krizí. Humanitární a rozvojovou pomoc bude nutné více kombinovat i s efektivnější diplomacií. Nepochybně to v první řadě platí pro řešení války na Ukrajině, která zatěžuje globální ekonomiku s dopady na rozvojový svět.

A Evropa se musí obávat bumerangu nelegální migrace z "hladových" zemí. 

Miloš Balabán, Právo