Krok od propasti?

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek pokračuje ve své varovné rétorice ohledně energetické krize a jejích dopadů na společnost. Po sněmovním vystoupení, že společenská situace je nejdramatičtější od roku 1989 a že pokud se krize nevyřeší je ohrožen politický systém Česka i existence EU, přidal po sobotní demonstraci v Praze zajímavý tweet.

Fakticky v něm odmítl názor premiéra Petra Fialy, že akce se 70 tisíci protestujícími byla jen odrazem ruské propagandy. Na takovou akci by podle Blažka přišlo tisíc lidí a uvedl, že nevěří "že těch dalších 69 tisíc byli fanatičtí putinovci". Napsal, že to "byli lidé obávající se o budoucnost" a dodal: "Berme je vážně." Blažka podpořil stejnými argumenty jihočeský hejtman Martin Kuba.

Budoucnost může být pro mnoho lidí likvidační. Stačí se začíst do otevřeného dopisu devíti průmyslových svazů, které burcují vládu pro přijetí okamžitých opatření, neboť celým oborům hrozí krach.

Premiérovi Fialovi píší i jednotliví podnikatelé. Domácnosti jsou nuceny zaplatit mnohonásobně větší účty za elektřinu než před rokem nebo dvěma, i desítky tisíc měsíčně, připomíná Josef Grill, vlastník firmy Wedos v Hluboké nad Vltavou, největšího provozovatele webhostingu v ČR.

A firmy? Pokud průměrná firma měla dosud roční náklady na energie 3 procenta z celkových nákladů, nyní to vyrostlo během roku na 30 procent. Dopady jsou nabíledni: nezaměstnanost, exekuce, rozpad firem, ztráta konkurenceschopnosti země a samozřejmě obrovské sociální pnutí, píše Grill.

Stejně jako mnozí další je skeptický k celoevropskému řešení, které má přispět k zastropování cen energie na které se tak spoléhá premiér i ministr průmyslu a obchodu Josef Síkela.

Důvod je prostý: řada zemí podnikla vlastní kroky, jak krizi čelit. Některé státy zastropovaly ceny energií na rozdíl od nás už dávno. Teď mají velkou konkurenční výhodu, a tudíž nepociťují tlak k tomu, aby situaci musely řešit. Nebude tudíž na mimořádné radě ministrů pro energetiku 9. září svolané Síkelou opět přijato jen deklaratorní řešení s výjimkami, tak jako v případě patnáctiprocentních plynových úspor?

Nelžeme si do kapsy. Energetický nacionalismus v Evropě reálně hrozí, stejně jako v počátcích pandemie. Spoléhat se třeba na to, že v potenciální plynové krizi dostaneme plyn z Německa, které kvůli tomu zavře část svého průmyslu, jak před časem uklidňoval Síkela, není - mírně řečeno - prozíravé.

Řešení tak musí nacházet naše vláda. Žonglovat před lidmi, kteří nebudou mít kvůli drahým energiím na živobytí slovy, že je to složité, protože tady máme "trh", "vlastnictví" a "akcionáře" už neobstojí. Ostatně ministr Blažek ve Sněmovně řekl, že pokud je "ohrožený politický systém této země, právo nevzniklo proto, aby nám formálně bránilo v určitých řešeních, která jsou nutná. To znamená ano, možná bude nutné použít i mimořádné prostředky, které budou třeba i na hraně práva." A Blažek už oznámil, že má rámec a právní možnosti řešení energetické krize na národní úrovni k předložení premiérovi.

Čas se ovšem krátí a nespokojenost narůstá.

Miloš Balabán, Právo