Léková skepse

Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek od prosince ujišťoval občany, že se podaří vyřešit deficit antibiotik pomocí mimořádných dovozů. Nestalo se tak. Snad v polovině května. Na místě je skepse, protože deficit je celoevropským problémem.

Portál Politico uskutečnil v lednu průzkum mezi korporacemi, které provozují lékárny ve 29 evropských zemích. Ve čtvrtině chybělo 600 druhů léků, v Německu 408 a v Rakousku dokonce přes 600 léků. Korporace uvedly, že v letošní zimě byl nedostatek léků vážnější než před rokem.

Fatální je evropská závislost na výrobě léků v Číně a v Indii. Jakékoliv přerušení nebo zpomalení dodávek se okamžitě projeví v evropských lékárnách. Vážné jsou i problémy evropských výrobců. Nizozemský výrobce účinných látek Centrient Pharmaceuticals loni uvedl, že kvůli vysokým nákladům na energii vyrábí o čtvrtinu méně produktů než v roce 2021.

Nedostatek surovin k výrobě léků přiznává i jeden z největších evropských výrobců generik, švýcarská firma Sandoz. Výrobci nebyli schopni reagovat zvýšením výroby antibiotik na růst počtu respiračních onemocnění v letošní zimě. Některé členské země EU proto začaly vývozy léků tvrději regulovat a též zakazovat.

Stalo se to v Řecku a v Rumunsku, Belgie přijala směrnici o pozastavení exportu léků v případě krize. Nizozemská vláda vydala nařízení, podle kterého musejí dodavatelé léků mít jejich zásoby na šest týdnů. V Česku to má být změnou zákona obdobné.

Místopředseda Evropské komise Margaritis Schinas a komisařka pro zdraví Stella Kyriakidesová ve čtvrtečním Právu napsali, že zdravotní péče se do hledáčku evropské veřejné politiky vrátila kvůli výpadkům zdravotní péče v době pandemie. Proto vznikla Evropská zdravotní unie, jejíž součástí je moderní farmaceutický systém, který bude odolný vůči krizím a přínosný pro občany v jejich každodenním životě. Vznikl i nový unijní orgán – Úřad pro pohotovost a reakci v oblasti zdraví (HERA) s pravomocí vstupovat na trh a nakupovat léky pro celou EU.

Je to ale jen dílčí krok. Zcela zásadní je postupný návrat lékové výroby do Evropy. Jistě se bude argumentovat tím, že to není tržní, že je to drahé a z ekologických důvodů i nemožné. Jenomže nepotřebuje právě především u léků Evropa tak často v poslední době skloňovanou strategickou autonomii? Bez toho bude míra její zranitelnosti velmi vysoká. A to nepřeklene žádná zdravotní unie nebo nový úřad.

Miloš Balabán, Právo