Maraton jen s mírnou nadějí

Týdenní maraton jednání USA, NATO a Ruska skončil. Jednalo se o ruských požadavcích: Aliance má stáhnout jednotky a zbraně z východního křídla a dát bezpečnostní záruky, že nedojde k jejímu dalšímu rozšiřování dále na východ, v prvé řadě o Ukrajinu.

USA i NATO ruské požadavky odmítly. Přesto lze zaznamenat detaily naznačující, že jednání mohou pokračovat. Klíčové bylo ženevské jednání mezi USA a Ruskem trvající devět hodin. I když Američané Rusům neustoupili přesto vyšli Rusům vstříc - potvrdili autoritu Ruska jako mocnosti, která jedná v prvé řadě s tím, kdo má rozhodující vliv při přijímání klíčových politických rozhodnutí.

Washington si je vědom, že otázka (ne)rozšiřování NATO se stala jedním z hlavních problémů, kterou bude muset stávající prezidentská administrativa řešit. A za druhé už se asi nelze úplně vyhnout debatě o stávajícím stavu bezpečnosti v Evropě a cestách, jak snižovat rizika vzniku krizí a vojenské konfrontace na kontinentu. Samozřejmě i s ohledem na fakt, že Washington se teď chce nejvíce koncentrovat na čínském směru.

Všimněme si, co po rozhovorech zaznělo z úst hlavy americké delegace náměstkyně ministra zahraničí Wendy Shermanové a náměstka ministra zahraničí Sergeje Rjabkova. Shermanová prohlásila, že existují oblasti, kde mohou obě země dosáhnout pokroku a Rjabkov kontroval konstatováním, že rozhovory byly profesionální, hluboké a konkrétní a že jejich tón je důvodem k optimismu.

Cesta k nějakému výsledku bude přesto komplikovaná, protože pozice obou stran k budoucí podobě evropské bezpečnosti nejsou kompatibilní. Možným řešením by tak mohlo být přejít k jednání o některých dílčích krocích k "rozředění" stávajícího napětí. Na stole se tak objevil americký návrh ohledně obnovení Smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu nebo možného omezení rozsahu vojenských cvičení a zvýšení jejich transparentnosti.

Ministr zahraničí Sergej Lavrov ovšem na konto obnovení smlouvy o raketách jasně prohlásil, že "pokud ale tento konkrétní výsledek bude posuzován odděleně od hlavního požadavku - nerozšiřování NATO na východ - tak bude mít sotva zásadnější význam."

Tudíž co dělat v prvé řadě s ukrajinským bolehlavem? USA a NATO nechtějí samozřejmě ztratit tvář, protože dveře do aliance musí formálně zůstávat otevřené. Je ale rozumné se vyčerpávat nad něčím k čemu zřejmě ani nedojde?

Jak napsal americký analytik Samuel Charap ve Financial Times: za zavřenými dveřmi vám jakýkoliv činitel NATO potvrdí, že se o členství Ukrajiny neuvažuje. Takže NATO nenaruší svoje principy, když oficiálně vyhlásí, že Ukrajina má na vstup právo, nicméně v současné době jí aliance členství nenabízí.

Je to snad cesta ze slepé uličky. Stačil by takový kompromis Rusku? Toť otázka. Zatím je jisté, že jednání nebudou jednoduchá. Ale bez nich a bez kompromisů zůstane evropská bezpečnost zatížena dědictvím nevyřešené koncovky studené války. A to je to poslední, co teď Evropa potřebuje.

Miloš Balabán, Právo