Migrační bolehlav postihl Evropu i Ameriku

Na Starém kontinentu i za Atlantikem hýbe stále silněji politikou migrace. Letos se stane stěžejním tématem amerických prezidentských voleb i výběru poslanců do europarlamentu. Připívají k tomu sílící uprchlické vlny.

Podle údajů Evropské pohraniční agentury Frontex se letos do Evropy dostalo přes vnější hranice Unie nelegálně více než jeden milion migrantů, což je více než v kterémkoliv roce od roku 2015.

Mexicko-americkou hranici pak denně překračuje deset tisíc lidí, což zvyšuje napětí v New Yorku, Chicagu i dalších velkých amerických městech, která jsou již zaplavena migranty hledajícími přístřeší a pomoc.

Exprezident Donald Trump, který bude s vysokou pravděpodobností znovu usilovat o návrat do Bílého domu se nechal slyšet, že migranti bez dokladů "otravují krev" Spojených států. Ačkoliv taková rétorika děsí při vzpomínce na to, čím si Evropa prošla pod nadvládou německých nacistů, v USA Trumpovi nemalé množství Američanů naslouchá.

Problém s migrací ovlivňuje i další americkou pomoc Ukrajině – republikáni v Kongresu zablokovali její jednašedesátimiliardový balík. A za jeho schválení požadují vyčlenění prostředků na zesílení jižní americké hranice. Vlivný republikánský senátor Lindsey Graham vzkázal prezidentovi Bidenovi, že pokud chce pomoci Ukrajině musí nejprve pomoci Americe.

A dokud prý nebude zajištěna její hranice nemůže být poskytována pomoc jiným zemím.

Také v Evropě strach z běženců posiluje krajní pravici. Jak ukazují nedávné vítězství krajně pravicové protiimigrační strany Geerta Wilderse v Nizozemí a sílící preference Alternativy pro Německo.

Není náhoda, že několik měsíců před volbami do europarlamentu našly členské státy Unie a europoslanci po dlouhém vyjednávání konečně dohodu o nových migračních a azylových pravidlech.

Ty počítají mimo jiné s efektivnějšími kontrolami migrantů i rychlejším vracením neúspěšných žadatelů o azyl do zemí původu. Zavádí se také povinná solidarita všech členských států, které přetíženým zemím pomohou buď přijetím části migrantů, finančně nebo materiálně.

Nadšení nad dosažením dohody v Bruselu bylo velké. Není to ale i kvůli tomu, že může být považována za záchrannou brzdu, která má oslabit používání "migrační karty" krajně pravicovými stranami ve volebním boji? Možná ano, nicméně o funkčnosti dohody rozhodne až dlouhodobá praxe.

Měřítkem úspěchu bude viditelný pokles žadatelů o azyl. Při pohledu na politickou, ekonomickou a bezpečnostní nestabilitu řady afrických zemí s desítkami milionů obyvatel postihovaných i negativními změnami klimatu, kteří mohou spatřovat svoji budoucnost v odchodu do Evropy, bude čím dál těžší toho dosáhnout.

Miloš Balabán, Právo