Migrační bumerang

Bezprostředním dopadem ruské války na Ukrajině byla velká uprchlická vlna. Stát, kraje, místní samospráva i neziskovky si s ní dokázaly poradit. Solidarita občanů byla mimořádná. Byl to i důkaz, že Česko dokáže sdílet migrační břemeno i se "starými" členy Evropské unie, kteří nám po uprchlické krizi, v roce 2015 předhazovaly malou míru solidarity.

Vývoj na Ukrajině zároveň nevylučuje, že nemůže přijít další uprchlická vlna. Ukrajinská ofenzíva je zatím jen taktickým vítězstvím a do konce války je zjevně daleko. O ukončení bojů se nevyjednává a perspektiva dlouhého konfliktu je reálná. Hrozba jeho další eskalace plodí trvalou bezpečnostní a ekonomickou nestabilitu.

Čísla ukrajinského ministerstva ekonomiky hovoří jasně: HDP Ukrajiny poklesl ve druhém čtvrtletí o 37 procent, celkem za letošek to má být 33 procent, což je spíše optimistické. Ukrajinu čeká ještě těžší zima než Evropu. S další uprchlickou vlnu tudíž předběžně počítejme.

Objevuje se ale i další migrační potíž - prudký nárůst nelegálních migrantů z dalších konfliktních zón, především ze Sýrie. Podle Policie ČR bylo loni zadrženo za celý rok 1 330 lidí, letos už devět tisíc. Samozřejmě zatím to nemá charakter masové vlny do Evropy jako před sedmi lety, nicméně je třeba zpozornět a sledovat trendy na jih od nás.

V Turecku se nachází 3,7 milionu Syřanů a půl milionu dalších Asiatů a Afričanů. Za jejich zadržování poskytla dle dohody z roku 2016 Evropská unie Turecku finanční kompenzaci ve výši 6 miliard eur, jenže celkové náklady na ně dosahují podle turecké vlády 45 miliard.

Krizový propad turecké ekonomiky nenahrává pozitivnímu vztahu k takové zátěži, a to zvláště ve světle blížících se parlamentních a prezidentských voleb. Zelená uprchlíkům do Evropy, jak se již stalo počátkem roku 2020 se může opakovat. V živé paměti je podpora tureckých orgánů uprchlíkům k překročení turecko-řecké hranice.

Vyšší počet uprchlíků u nás znamená, že hranice od Turecka přes Balkán je zjevně propustnější. Pašerácké gangy se nechtějí vzdát výnosného byznysu a možná jim nahrávají i vnitropolitické turbulence v některých balkánských zemích.

Navíc země patřící k "věčným čekatelům" na členství v Unii nemají velkou motivaci uprchlíky řešit. Stálou otázkou je i funkčnost, operativnost a omezená kapacita Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž. Kumulace migračních vln i u nás tudíž není nic nepředstavitelného.

Miloš Balabán, Právo