Migrační náměsíčník

Předseda frakce Evropské lidové strany v Evropském parlamentu Manfred Weber upozornil na fakt, že za první tři měsíce letošního roku dorazilo do Itálie o 300 procent více běženců oproti loňsku. I přesto, že Itálie, kvůli tomu vyhlásila na půl roku nouzový stav, EU je vůči tomu netečná a "dívá se jiným směrem", konstatuje Weber. A dodává, že Unie náměsíčně kráčí do další krize.

Neuralgickým bodem se vedle nestabilní Libye stává i Tunisko. To bylo představováno jako jediná země, která "zvládla" arabské jaro a vydala se na cestu k demokracii. Byla to iluze, v zemi dochází k rychlému zhoršování politické a ekonomické situaci a je blízko kolapsu, což přiznal i šéf Evropské diplomacie Josep Borell

Pašeráci lidí mají tedy volnou ruku a Tunisko se stává místo Libye hlavním migračním nástupištěm do Evropy pro běžence ze subsaharské Afriky. Podle Evropské pohraniční agentury se z něj nyní do Evropy dostává 57 procent migrantů.

Agentura vyslovila i velmi varovnou prognózu: pokud nebudou politici jednat hrozí, že jen do léta se do Evropy dostane tolik migrantů jako za celý loňský rok – tedy 330 tisíc. Weber proto volá po uzavření "migračního paktu" podobnému dohodě s Tureckem.

Sledujme pozorně i situaci v Africe. Unie přestává mít politický a vojenský vliv v Sahelu, o čemž mj. svědčí stažení Francie z Mali. Válka se vrátila i do Súdánu, kde soupeří o moc znepřátelené vojenské frakce. Financial Times varuje, že vnitřní konflikt se může přelít i do sedmi sousedních zemí. Nejvražednější válka nebyla minulý rok na Ukrajině ale v etiopské Tigraji – zahynulo při ní podle Africké unie 600 tisíc lidí.

Rýsuje se tak ponurý obrázek válkami zbídačené části Afriky vystavené navíc zničujícímu suchu, což představuje spouštěč další nelegální migrace.

Složitá je situace i v Turecku a severní Sýrii. Nedávné zemětřesení dále zhoršilo životní podmínky syrských běženců, kteří se mohou opět vydat na cestu do Evropy. Nezvýší se míra animozity vůči nim v souvislosti s tureckými parlamentními a prezidentskými volbami příští měsíc? Uprchlická karta může být jedním z trumfů kampaně prezidenta Erdogana, který nemá znovuzvolení jisté.

O tom, že panují obavy i u nás svědčí vyjádření ministra vnitra Víta Rakušana: sice věří, že budou fungovat opatření proti nelegální migraci zavedená v okolních státech, nicméně nevylučuje, že bude nutné třeba i na česko-slovenské hranici zavádět ostřejší kontrolní režim jako minulý rok. Rakousko už tak činí: tento měsíc prodloužilo kontroly na hranici s Maďarskem a Slovinskem o půl roku.

Jenže stovky tisíc nelegálních migrantů už zůstávají "za branami" EU, protože jejich domovské země je nepřijmou zpět a dohody o jejich zpětném přebírání nejsou vyjednány. Představuje to nemalou vnitřní hrozbu pro stabilitu Unie. Nedá se vyloučit, že časem by mohla být těžce zvladatelná. Ani kvůli válce na Ukrajině by se to nemělo pomíjet.

Sám Weber říká, že takhle to nemůže zůstat. Ale poslouchá ho někdo v Bruselu?

Miloš Balabán, Právo